Kovboj v bilem plasti

Po příletu z Číny, jsem onemocněla. Když příznaky nápadně podobné ptačí chřipce neustupovaly , vzal mne Standa do nemocnice , at mi udělají kontrolní stery.
Okamžitě mne prijali, uložili na lůžko a zde jsem mela vyčkat lékaře.
Sestra mi měří tlak, pohybuje hlavou a říká, mas dost zvýšený tep.
Po nějakém čase, kdy už jsem se důvěrně seznámila s postelí přichází doktor v bílém plášti.
Pta se mne na mé problémy pohybuje hlavou a říká, že mam hodně zvýšený tep. Odchází. Za chvili pricupita zdravotni sestra s prázdnými ampulemi na krev. Na tom by bylo nic divného.
Podívá se na mne a říká, jdeme na to.
Otre mi kůži a jehla se zapichava do me ruky. Sestra rekne a sakra. A ruku napichuje v jinem místě. Po pátém pokusu mi říká ty nemáš žádnou krev. Abych ji uklidnila podotýkám ,že jsem včera byla na mejdanu u upiru.
Po dalsich dvou pokusech již skemram , at do mne jiz nedela dalsi díru. Že již budu defektivni.
Přichází další sestřička, s výrazem velkého odhodlání mi se chce do tela píchnout nejakou tekutinu . Ptám se a na co to je? Ona se zadurdi a nevraživě se mne ptá a na co zo chceš vědět ? Nesměle odpovídám ,že prece jen je zo mé tělo. Zasyci antibiotika. Ptám se proc , když nevi co mi je .
Nafoukne se a odchází. Přichází další zřízenec a nese přístroj, prokazuje mi, ted budeš 8 min zhluboka dýchat .
Poslušně dýchám a po 3 hlubokých nadesich se mi začne motat hlava. Rikam to Standovi. Te. Na mne vyvalí oči a říká okamžitě ten přístroj odlož.
A vola  sestřičku. Ta odešla a doktor take nikde .
Rikam Stando mi moc buší srdce potrebuji led. Přichází zřízenec a dne je se od ucha k uchu no ten prášek co dýchá zrychluje tep. Měří mne a zari , tepova frekvence je 160.
Standa mu nervózně rika delej teda něco on na to nemohu neni tady doktor ani sestra. Ja prosim znovu o led , on na to to ti dat nemohu, to mi doktor nedovolil.
A tak začala sháňka po sestre
. Uf je nalezena, rikam  ji potrebuji led. Ona na co led, rikam ji že na prsa ztlumi  to trosku tep.
Kroutí hlavou odchází a ta chvili se prizene s kelimkem na kávu plným ledu. Kelímek mi dava na prsa a rika, to jsem zvědavá jak ti tohle pomůže. Ted koukám nevěřícně ja a beru kelímek do ruky, abych si led vysypala na tělo. Sestra ma hrůzu v očích, vždyť si zamokris  pyžamo!!!!
Nevim co ji odpovědět , nastesti přichází náš kovboj v bílém plášti . Standa mu říká, at něco udělá s mym tepem. On na to mam tady antibiotika. Nesměle se ptám a ony mi sníží tep. Nas kovboj na to ne, ale už jsem je donesl .
Nevěřícně na nej koukám a doprosuji se další dávky ledu. Kovboj na to, to ti nepomůže. To uz nevydržel Standa a zacal se s nim hádat. Po chvíli doktor říká podívej ji ještě stoupá tep. To dva se hádají kdo je toho pricinou a ja skemram o led .
Nikdo mne neposlouchá a Standu odvádí ochranka . Zůstávám sama s kovbojem. Naše konverzace nabývá inteligentního rázu , vezmeš si antibiotika? Odpovídám sníží mi tep? Kovboj ne. Říkám tak mi dej led. On na to ja mam antibiotika

Nakonec mu dochazi trpělivost a podvoluje se , že se podívá na internet co za vyšetření se děláji u podezreni na ptáci chřipku. To uz přichází Danek , ktery celou situaci uklidňuje a doktor priznava , že antibiotika jsou zbytečná.
Protože se ted stávam předmětem veřejného ohrožení jsem ustajena na izolačním pokoji .
Mam nádhernou polohovací postel, sama se prifukuje, občas vrčí, zvedá se . No prostě paráda.
Jsou tri ráno a ja konečně usinam.
Standa je se mnou na pokoji .
Ze spánku mne neco budí, otevřu oči, nad postelí stoji Standa a kope do ni. Rozespale se ptám, co zo děláš. Odpovida , neslysis že to vydava zvuk jako traktor? Opravdu postel se prifukuje a vrci pri tom vydava zvuky jako zetor, kdyz ora brambory.Druhym kopem ji opravdu ztisi a postel radeji jen tise vrni.

Po trech dnech pozorovani mne propustili, sestricka mi prinasi propousteci zpravu, nemela by jsi jist sul rika, v krvi ji mam nedostatek podle lekare. Tazi se jak to tedy vlastne je, sul ano ci ne, sestricka pokrci rameny a rika ja nevim nejsem doktor a ten ti to taky nerekne odesel.
Kyvu hlavou a premyslim, jestli se nemam zajit poptat do zahradnictvi. 
Jsem doma a uzivam si klidu kdyz  tom zazvoni telefon. Volaji z nemocice, survey jak se mi tam libilo. Trapi mne milionem otazek a pani neni moc nadsena, ze musi volat. Chapu ji. Pojednou zmeni ton hlasu z mirne znudeneho do prisneho. Rika ted mi budes odpovidat ano nebo ne na vsechny otazky. Souhlasne prikyvuji. Prvni otazka jsi bila ? po pravde odpovidam, ze ano. Pani souhlasne zamruci, ovsem nasledna otazka mi bere dech. Jsi cerna? Snazim se podotknout , ze jestlize jsem bila nemohu byt cerna. Jenze hlas na druhem konci je prisnejsi nez pani ucitelka ve skole a durazne mne poucuje, rekla jsem ti at odpovidas ano nebo ne. Zadna jina odpoved neni pripustna. Takze znova jsi cerna? Odpovidam ano a cekam co se z toho vyklube. Pani to znamtlo, chvili byla zticha a po chvilce mlceni rika, kdyz jsi bila tak nemuzes byt cerna. Souhlasim, rikam tak proc se ptas jestli jsem cerna, kdyz jsem ti rekla, ze jsem bila. Hlas se jiz velmi zlobi a rika takze jsi bila, odpovidam ano, a jsi cerna... no neda si pokoj tak rikam znovu ano..... ticho se prohloubilo a najednou se ozvalo jak to, odpovidam protoze jsem Zebra.