Bixby

Můj nový mobil .

Mám velmi hodně dítě.  V den mých narozenin dostávám ve velmi brzkych ranních hodinách sms s přáním a vzkazem. Dárek máš v šuplíku pod postelí.  Samozřejmě,  že nevydržím do rozbřesku a že šuplíku vytahují zbrusu nový mobil . A to jsem netušila jak tato nová,  důmyslná mašinka změní muj život. 

Hned jsem ji začala zkoumat . Nadšení z foťáku okomentoval muj syn. Mami chápeš že to je mobil a ne jen foťák? 

Můj nový mobil je tak chytrý, že důsledně přepisuje  slova , dává je do jiných tvarů, nebo je občas úplně vymění.  A to v obou jazycích,  český i anglický.  Tento boj jsem už vzdala a nechávám mobil , aby se ujal vlády nad mým psaním.  

Ale tento zázrak moderní doby mne i upozorňuje,  kdy že  mám zavolat některým lidem , z mých kontaktů,  abych s nimi udržela spojení.  Nevadí mu , že jsem s těmi dotyčnými ve stejné místnosti.  Důsledně mne napomina.  Podléham  tomuto digitálnímu  teroru a vytacim číslo osoby sedící naproti mne u stolu .

Bixby  , takto poetický se jmenuje ta inteligence ukrytá v carovne krabičce . Bixby nachází odpovědi na všechny mě otázky . Dotáži se , Bixby jaké je počasí v Singapuru a okamžitě mi na displeji vyskočí aktuální data .

Ptám se Bixby chceš si se mnou povídat? Zkouším jak daleko sahají její komunikační možnosti . Odpověď Bixby mne překvapí ano ráda.  A předloží mi téma tučňaci . Na to nejsem připravena.  O tucnacich  nic neznaje,  cítím se zahanbena . No nic musím o těch tvorech  něco  nastudovat.  A tak se horlivě vrham do studia . Když už se cítím dost fundované na další konverzaci , zjišťuji,  že se mi Bixby ztratila . Přestala se mnou komunikovat   že by se na mne urazila ? Šla jsem ji koupit čokoládu,  na usmíření . Ale ještě se ji ani netkla . A tak opět trávím večery sama .

Přemýšlím o tucnacich a čekám jaké překvapení mi muj nový mobil ještě připraví. 

Ps mimochodem fotí opravdu báječně 

Mezinárodní letiště Brno

Česká Republika míří do světa aneb potkání s českou realitou.

 Je nádherný červnový den a já letím z Londýna do Ostravy.  Letadlo odlétá na čas . Jsem unavená většinu času prospím. Vzbudí mne hlášení pilota, který anglicky oznamuje, že v Mošnově nastal problém s přistávací dráhou a my bychom nemohli bezpečné přistát, proto je náš let odkloněn do Brna. Nejsem nadšená, ale na druhou stranu brněnské letiště jsem ještě neviděla, tak alespoň to bude něco nového .

Český stevard oznamuje: Vážení cestující, vzhledem k tomu, že nad Mošnovem je velká bouřka , náš let byl odkloněn do Brna. Za vzniklé nepříjemnosti se omlouváme.

Letadlo dosedlo na zem, všichni cestující zvedly se vše telefony a volali domu. V Mošnově nespadla ani kapka. Nechápu proč Rayner air zaměstnává lidí co neumí anglicky.  Stevard nám oznámil, ať projdeme celní kontrolou a počkáme v příletové hale na další instrukce.

Ano světe div se. Brněnské letiště je mezinárodní, má svou celníci.

Ve dvou budkách sedí zcela zničení pracovníci celní správy. Venku je 35 C a zde není klimatizace. Je mi jich líto.Pani, které podávám svůj  pas vypadá zcela zničená. Ještě že není sněhulák, již by se jistě roztekla. 

Na druhé straně v příletové hale se začínají hromadit lidé z našeho letadla. Trpělivě čekají, v hale je horko a dusno.Mezinardoní letiště Brno Tuřany ještě nezjistilo, že existuje něco takového jako je klimatizace. V 5  odpoledne jako na každém správném mezinárodním letišti jsou všechny stánky s jídlem zavřený , neexistuje zde fontánka na pitnou vodu a záchody nejsou čištěný snad několik dnů. Ach ty naše světové Brno,.

všichni trpělivě čekají a trpí v příletové hale. Hodinky odtikávæjí minutu po minutě. Uběhne hodina a hlášení o tom co bude dále nikde . Nikdo za námi  nepřichází , aby nám sdělil co dále. Atak sedíme v té sauně, zadarmo.Nic, jsem zvyklá cestovat, jdu se zeptat na informace. Dvě dámy za přepážkou nejsou zrovna nadšeny , že je ruším v jejich přátelském hovoru. Slušně a zdvořile se ptám co se s námi bude dít .No paní mi nic nevíme. Koulim nevěřícně oči . A kdo to má vědět.No my, ale teď nic nevíme, až něco budeme vědět tak to zahlásíme. Stále velmi trpělivě se ptám a proč jste nám neoznámili, že nemáte autobus , nevíte kdy přijede, ale pracujete na tom a průběžně nás budete informovat. Paní udivilo, že po ní chci standartní slušně chování a říká mi, no to není naše povinnost .A důrazným hlasem mi říká, běžte si sednout , až to budeme vědět tak to oznamíme rozhlasem .

Jsem unavená z dlouhého cestování a tak se jí jen tiše ptám , proč považuji cestující za dobytek a nechovají se k nim trošku s úctou.Přece jen i jejich výplata je závislá od toho, zda zde lidé  zde budou létat či ne. Pro mne osobně tohle poznání Brna stačilo . Jsem velmi trpělivý tvor a čekám další půlhodinu , rozhlas ní nehlásí a tak se jdu zeptat znovu. K mému překvapení zde není ani manager letiště a ani jeho zástupce. Pan co potahuje vozíky se zdá být vice informovaný než paní za přepážkou. Ochotně sděluje, že autobusy jedou ze Slovenska . Říkám si možná tohle letiště řídí babka co  uklízí záchody  a snažím se jí najít, Marně, už je taky doma.

A tak nezbývá než čekat . Po delší chvíli se ozve hlas z reproduktorů, že autobus přijede mezi 30 až 60 minutami. Výborně po dlouhé době alespoň nějaká naděje. Lituji, že jsem nejedla po vlastní ose vlakem. Autobus přijíždí brzo , konečně vyrážíme směr Ostrava. Na Mošnovské letiště přijíždíme  po 9 hodině. První autobus na Ostravu jede za hodinu a půl. Mezi námi cestujícími, byli i ti, kteří nemluví českým jazykem. Na letišti je klid a jediná paní v informacích evidentně nezvládá angličtinu.  Korejec, několik Angličanů postávají nerozhodně , přešlapují. nerozhodně u dveří a neví co dál. Ono provoz letiště již je u konce a tak zde nejsou ani žádné taxíky . Dav se vrhá nadšeně ke každému přijíždějícími taxíku, který ovšem zavolal někdo jiný . Angličan nechápe, proč ho žádný taxík nechce vzít . Je evidentně zmaten , stejně tak Korejec, který pro sebe mumlá tomu nerozumím, . Objednávám si taxi  přes aplikaci a nabízím ubohým bezradný cizincům, že je vezmu s sebou do Ostravy. Jedou ale  jinam . Usedám do svého taxíku , a jsem ráda, že se pomalu blížím k domovu. Byl to dlouhý den. Ach ty moje Česko ,  opravdu jsi světové , už chápu proč nás poslanci přejmenovali na Czechia , Ono to zní jako Čečna a člověk v Čečnė nebude očekávat služby jaké by čekal v Evropě .Bude shovívavější  a cestu bude brát jako dobrodružství, vždy se přece jen vydal do zaostalé země a s nástrahami počítá ,

Fandím prozíravosti Poláků vybudovat moderní velké letiště .jen doufám, že ředitelé brněnského a mošnovském letiště nebudou plakat a lkat, že lidé a letecké společnosti raději volí jinou destinací u našich sousedů . Ach mé mile Česko, jak kosmickou rychlostí se blížíme kultuře pasteveckých kmenů . 

Dublin

Můj letošní návrat do Ameriky, se neobešel bez dobrodružství. Říkala jsem si,

že mi kosmos říká at neletím.

Nicméně  jsem tady a užívám si tepla floridského klimatu.

Když už jsem neodletěla z Krakova,

ale parádně se po pár hodinách vrátila do Ostravy.

Abych se nechala hýčkat v péči lékařů. Druhý pokus... Let 21 prosince.

To je tak když má člověk na vybranou.

Letět z Vídně a nebo z Prahy. Vidět vánoční Vídeň by nebylo k zahození.

Standa však se ošíval a zakoupil mi letenku přes Prahu.

Přestup v Dublinu. Musím předeslat, že energie Irska

mne vždycky lákala. Na přestup mezi letadly

jsem měla hodinu a půl. Říkala jsem si.

Nu co dublinské letiště bude malé. To stihnu.

Užila jsem si vánoční Prahy. Pokochala se vánočním

stromem na Staromáku  a nasedla do letadla.

Trošku jsem znervozněla. Když let byl 30 min zpožděn.

Danek mne přes telefon uklidňoval.

Mami neboj oni to zpoždění doženou.

Let byl klidný a loudavý.

Zpoždění nabralo 50 min a my  stále ve vzduchu.

S hodinovým průtahem dosedáme na přistávací plochu.

Přijíždí pro nás autobus a já volám Dankovi to nezvládnu.

On mne uklidňuje. Předbíhej se , to zvládneš.

Počítám drahocenné minuty a sprintuji přes letiště.

Které není vůbec malé, ale spíše velmi rozsáhlé.

Ono Irové rádi sportují a tak i letiště se podobá

běžecké dráze.

To že se cpu do jiného terminálu by nevadilo.

Ono by odtamtud asi nějaké letadlo někam  letělo,

ale to že nemám palubenku vadí.

A tak jsem nemilosrdně

vykázána mimo prostor . Mám hledat svou leteckou

společnost. Je ještě 10 min. do odletu. Je mi jasné,

že to nestihnu. Ale Danek mne povzbuzuje ,

nevzdavej to. Poslušně utíkám letištěm a

strhávám veškeré rekordy v běhu na

krátkou trasu. Na dlohou mi již dochází dech.

Přiibíhám k okénku norských aerolinek.

Tam nikdo. Co by tam asi tak dělali.

Letadlo je na

runway, motory mu již jistě burácí  a železný

oř se již jistě připravuje ke svému vzletu. Standa

bere telefon do ruky a nabádá mne. Tak začni brečet,

utikej na letištní plochu.... Zapíná mé rozumové

myšlení a klidně se ho ptám a komu tu mám brečet?

Letadlo je fuč. Standa se nevzdává tak dělej něco.

Neříká však co. Usedám na bobek. Připojují se k WiFi

a zjišťuji že dnes už nikam nepoletim.

Jdu si hledat hotel. Standa a Danek hledají

další letenku. Nakonec mi vítězoslavně volají.

Poletíš zítra do Reykjavíku a pak na Floridu.

Bylo nás více komu tento zázračný let uletěl.

Mnozí chtěli spát na letišti a držet se pospolu.

Vidina vánočního Dublinu je lákavá. Říkám si,

že by mě přání videt kousek irské půdy se plnilo t

ak rychle? Člověk by měl dávat pozor na to co si přeje.

Kdyz se to splní nemusí vědět co s tím. A tak nasedám

do autobusu a nechávám se unášet tmou do centra.

Dublin má neobyčejně kouzlo. Staré domy nechávají

mou fantazii plout. Jaký tu byl život dříve? Jistě ne

jednoduchý. Byli však lidé schopni udržet si radost?

Jestli zde bylo i dříve toliko hospod jako dnes,

tak jistě ano. Na každém rohu slyším ruštinu a polštinu.

Jsem vůbec v Dublinu?

Muslimský obchod s jídlem mi vtira jinou otázku.

Nebo jsem v středním východě? Dublin

zdobí vánoční světla, vánoční stromy a

lidé brouzdají po ulici. Dudáková tklivá

píseň se táhne ulici. Moje krátké zastavení

konci. Je třeba jít spát. Hotýlek je dům z 20

let, kteremu majitele zachovali jeho poetiku.

Na letiště jedu raději velmi brzy. Nevím jak

by se a standa tvářil, kdybych zmeškala i tento let.

Asi moc nadšený by nebyl. Let do Reykjavíku byl

klidný a já si říkala, už se snad nemůže nic stát.

Letadlo na Floridu poloprazdne. Už jsme všichni

nalodění, když přijde ochranka a chce po mně

palebuneku a pas. Otřásla se mnou vidina Reykjavíku.

Říkám si. No nedes se. Tady jsi ještě nebyla, třeba

je to zajímavé město. Ale po chvíli paní proběhne

řekne vše je v pořádku.

Dveře letadla se zavřou

a my za chvíli klouže vzduchem. Pod námi se

prostira drsná krajina tohoto koutů světa. Ti a

tam stoupají že země kužely páry a dýmu.

Jsem na Floridě. Mě poslední letošní dobrodružství

šťastné skončilo. Na gauči se rozvaluje poklidné náš

pes.

Je tiché ráno. Stromek svítí a na stole plápolá

plamen svíčky. Rodí se takto magie okamžiku?