Tak jsme s Dankem doleteli do Evropy . Ja jsem se měla, Danek se o mne staral jako o male dítě. Mel zajištěno vse od letu po hotely, vlaky... no prostě paráda.
Chtela jsem mu oplatit stejným a tak mu pomáhám zařídit všechny náležitosti ohledně zdravotního pojištění ....
Nase prvni návštěva zdravotní pojišťovny konci fiaskem, musime jit znova .
Tentokrat vse probiha jako po drátkách až najednou pani chce po Dankovi at napíše čestné prohlášení. Da mu do ruky tužku a papír. Danek drzi tužku v ruce a tvari se bezradně. Chci zachránit situaci  a beru prupisku Dankovi z ruky a rikam ja ti zo napíší. Danek s povděkem se na mne usměje a pani se nacepyri. To snad nemyslite vážně. Snad je dost velky aby to mohl napsat sam . No Danek vypada dost inteligentně a vyspělé aby tuto jednoduchou vetu zvládl . Nadychnu se a chci neboheho Danka branit a vyhrknu ze sebe on neumi psát. Samozřejmě myslim česky, což ale již nevyslovim. Pani nevěřícně kouká a Danek povzdechl, tak to mami dekuji.
Samozřejmě mi nedojde, ze me dite nevi co je jeho rodné cislo a adresa trvale ho bydliště. V nasem novem byte nikdy nebydlel a od svych 10 let vlastne ani nevi, ze nejake rodne cislo je. Těchto taju úředních zustal ušetřen.
Pri návštěvě lékaře se jej sestřička ptá na rodne číslo . Danek po pravde odpovídá ja nevim .
Sestřička povytahla oboci a Danek se snaží zachránit situaci . Hleda ho v občance. Sestřička ho chvíli pozoruje a pak suše poznamenává. Víte ono je to na zadni straně.
Danek se usměje a lisacky ji říká, děkuji ted uz si to budu pamatovat .
V duchu mi spila.
Nanestesti  se ho zeptají na adresu . Danek opět po pravdě odpovídá vzdyt ja to nevim . Sestřička jiz s velkym údivem se táže , vy nevite kde bydlíte .?  Danek ležérně ne nevim, ale podívám se do občanky tam to je.
Doma mi vyčítá , nejen ze jsi ze mne udelala negramotu ale to ze je nejake rodne cislo jsi mi mohla rici .   Doufam, ze mi to nevrátí nekde na cestách