Standa je v neobyčejně dobré náladě. Potutelně se usmívá. Nesu mu jeho ranní kávu.
Standa povídá, co by jsi tomu řekla, kdybychom si zašli na oběd ?Už jsme dlouho nikde nebyli. Trošku se divím, Standa a chce jít do restaurace? Dobrovolně?
U nás přece jen máme pevně rozdělené role a žijeme v dokonalé symbióze. Standa šetří a já utrácím.
No je před vánocemi, možná začíná být sentimentální, uvažuji.
Standa se drží v ruce nějaký papír a mumlá, no podívej, tady ti řeknou nějaké info a ještě ti dají najíst, tak proč bychom tam nezašli. Ta přednáška nebude tak dlouho .
Koukám na ten kus papíru . Budou pohřbívat veterány. Teda kam až může zajít podnikavost.
Ono firmy zvou na obědy zadarmo, když něco chtějí prodat. Něco co je hodně drahé a jim se vyplatí ošálit pozornost posluchačů žvancem. Ale prodávat takto pohřeb ?
No business je business.
Standa říká no, ono je dobré vědět co můžeš dostat zadarmo. Nemyslí tím jen oběd.
Tak 15. prosince v době, kdy všude vládne předvánoční nálada vyrážíme.
V salónku restaurace nás vítá Tony. Pán hodně přes 60 a o něco mladší kulat'oučký Bob .
Tony začíná přednášku později, čekal více obecenstva, ale jak vidno, mnoho lidí nechce před vánocemi umírat.
Tony vypráví příhody z pohřební služby, své vlastní a snaží se tomu umírání dát trochu humoru.
Servírka nám přinesla slíbené jídlo. Divím se Standa si dává hranolky.
Tony nějak intuitivně pochopil, že asi nebudeme nejlepší zákaznici a tak nám nevěnuje moc pozornosti.
Standa si pochutnává na rybě, když si k nám přisedává Bob.
Uzká lavice dělá trošku problém jeho bříšku, ale Bob je šikovný a pomalu se zasouvá k nám.
Říkám si tak a bude sranda. Bob začíná řeč jak je dobré si předplatit pohřeb a vybrat si co se nám bude líbit.
No nevím jak budu hodnotit co se mi bude líbit na mém vlastním pohřbu, ale nechci uvádět Boba do rozpaků a tak se raději věnuji své kávě.
Mimochodem chutná moc dobře a nebude to jen tím, že je zadarmo.
Bob trpělivě vypočítává výhody toho když si člověk předplatí předražený pohřeb. Čeká od nás nějakou odezvu a já se opravdu stydím, nevím co na tohle říci. Připadám si jako na prodeji time share (dovolené v letoviscích , dovolená na celý život,.... nejde se toho zbavit)
Pak mne napadá jedna otázka, Bobe, jak to je, když někdo umře v jiné zemi, co pak, přece ho nebudu vozit sem. Vrátíte pak peníze?
Snažím se dostat na obchodní úroveň. Bob se chvíli udiveně kouká a vypadá, že nerozumí mé otázce. Zoufám asi to bude mým přízvukem.
Po chvíli mlčení Bob ze sebe vyrazí, ale my máme vyšší standart pohřbívání, než kdekoliv jinde na světě. S tím se nedá hádat.
Abych zakryla trapné mlčení ptám se, Bobe a kolik stojí jenom kremace? Bob říká částku, teď Standovi došel dech a ztuhl úsměv na rtech.
Bob se ptá a co budeš dělat s ostatky? Popravdě říkám, dám do kokosu a vysadím nad němi strom, no není to krásná předvánoční konverzace?
Bob váhá dělám si srandu nebo to myslím vážně, prodá nebo neprodá?
Standa mi pomáhá, a pronáší. Bobe to opravdu kremace stojí toliko. Bob přikyvuje, a hned dodává, no ale můžeš si ji předplatit na splátky.
Vytahuje papír a tužku, a chce psát smlouvu. Nechce se mi věřit, že tohle by byl můj vánoční dárek od Standy.
Standa však říká, víš Bobe ono je to fakt moc drahé, víš co, jestli to stojí tolik tak já jsem se rozhodl, že nebudu umírat.
Chudák Bob,
Odcházíme z restaurace. Standa se na mne spiklenecky podíval. Ale že to jídlo bylo dobré.
A tak nám nastal čas vánoční.
