Lidová tvořivost našich politiků

Opět přišel čas voleb. Mám tuto dobu velmi ráda. Člověk ani nemusí utrácet peníze za humorné časopisy. Groteskní slogany na nej vyskakuji z každého rohu . Každé volby se podivují nad lidovou tvořivosti našich politiků. Možná to jednou bude pojmenováno jako samostatný slovesny žánr a děti se budou nejslavnější výroky učit ve škole.

Jak je krásné, když jsou naší politici ve vzájemné shodě 

Zajímavé je ,když se naši politici zabývají geografickými otázkami. Ještě , že máme české dráhy, které jsou ochotné splnit jakekoliv přání.

Najdou se však také takoví kandidáti, kteří se inspirovali  bájí o Ikarovi.

Ovšem je vidět, že strana neni až tak jednotná. Přece jen kolega ma trošku obavy . 

Jini politici vědí kam patří.

Zajímavé jsou i jiné názory politiků.

A jak na to ?

 ANO má lepší řešení jak tohoto cíle dosáhnout

Jiná hlava jiný nápad ,jak řešit situaci .

I toto nám přinášejí letošní volby.

Tak a nastává 

Jsem zvědavá jak politici budou rušit sami sebe :))

A tak ,když potkávám tento plakát tak si říkám ano 

Vime jak na to!!!

Budeme udržovat trávníky.

A chcete-li opravdu něco udělat pro okoli zde je řešení

Jsme na ostrově Phu Quoc.
Mam to tady moc rada . Voda je tepla , okoli krasne .Mořskou pláž oživují balvany vulkanického původu . Takovy maly ráj.
I Standa zatoužil zvecniti svou maličkost na fotce .n

o kdo by nechtěl fotku z tohoto ráje .
A tak pozuje u kamenů, v moři , na pláži a ja jsem rada , že neumí lítat, jinak by jistě chtěl ať ho fotim i ve vzduchu .
Večer si prohlížíme fotky a Standa komentuje , tu jsi to vzala špatně, tu mi neni vidět nohy ..... zvlastni že mu to tak vadí, vetsinou na fotkach nastavuje záda. 
Najednou se zamyslí a říká, zitra se půjdeme vyfotit znova . Tim mysli , že ja budu fotit a on pozovat. No musím se vyfotit ve slipech. Zvedám obočí a ptám se proč to? Standa lakonicky odpovídá, v těch plavkách vypadám jako starý paprda.
To mne zaujalo. Normálně jde do obchodu v roztrhanem tričku a deravych botech a na fotce chce vypadat jako elegan ve slipech.

Rano po snídani vyrazíme na pláž ja se dusim smíchy a Standa pozuje.Z plavek se svleka dotoho slipu a ukazuje svou mužskou postavu. Rika to jsou snímky pro cestovní kancelar , do katalogu .
Uvažují , ktere cestovní kancelář by stala o tyto snímky , ne asi zadna . Standa je spokojeny a ja vy

Odletame z Vietnamu . Let je celkem přímny.vedle mne sedi 51 letý Američan se svou 24 letou Vietnamskou manželkou a vysvetluje ji jak Amerika je zeme nekonečných moznosti . Usmivam se . Oh ano , jak se to vezme . Bere do ruky mapu a ukazuje ji kde leží Amstrdam . Evidentne ji to nezajima , z kabelky vytahuje mobil s obalem micky mouse. Ožije az je rec o penězích . Tak si rikam , I Vietnam se meni .

Pristavame. Jsme v Thajsku . V Bangkoku je příjemných 46 C . Z letiste jedeme hned na autobusové nádraží . Dvouhodinová projížďka Bangkokem je příjemna, jedeme klimatizovanym autobusem .
Kupujeme lístek na Ko Samui.
Autobus jede v 7 vecer na misto přijedeme v 8 rano .
Vyjíždíme o 9 min drive , tak si rikam , jak by to bylo kdyby nekdo prisel na poslední minutu .
Stevardka asi neni dobre placena , vubec se neusmiva , vsechny úkony dela jako by byla robot . Mozna , ze je robot a nekdo zapoměl stisknout tlačítko úsměv. A nebo se do ni musi jako v automatu na kávu hodit peníz a ona se usměje .

Autobus je celkem pohodlný , da se v nem i zdrimnout.
V 5 rano nas nase mila stevartka probudí , a prohodi ven , ukaze rukou do dali a vyřkne fery.
Cesta na Ko Samui je asi nejhezčím zážitkem v Thajsku. Svítání nad morem je magické .
Nezapomenutelné.
Na ostrově si musime vzit taxík a do hotelu . Asi ma velkou rodinu , kterou musi živit. Za cestu 9 km chce stejne jako nas stal přejezd z Bangkoku sem.
Nakonec nas odvezl ke špatnému hotelu a zmizel . Dalsi přivolaný taxík a konečně jsme na miste. Bungalovy v malebném prostředí zahrádky s bujnou tropickou vegetaci. Bazén, který mne udivil. Proc nekdo u more ma bazén. A modré krásně moře, široké pláže bílého písku, palmy a šum mořských vln. No muze si člověk přát vice ?
Udivuje mne proč vsichni hosté se mackaji v bazénu a nikdo neni v moři. Vzdyt podle knížky Lamai beach ma byt tou nejlepší na plavání na celém ostrově.

Ani se nevybalujeme a hrneme se do moře. Ouha ouha, uz chápu , mire od nevidim do nevidim je plne kamenů, ostrých koralu vhodne pro nácvik fakiru.
Recepční mi rika no plavat se da az tak 300 m od břehu . Predstava, ze se budu brodit po ostrém kameni 300 m do moře , .... jdu do bazénu .
Standa prohodi no to jsem si doma mohl k napustit vanu a na zeď promítat mořský priboj , byl bych na tom stejne .
Druhy den odjíždíme, treba jsou v Thajsku i jiné pláže .
Rano odjíždíme do mesta Krabí . Odsud se vyjíždí na slavný ostrov Ko phi phi a jine . Rozhodujeme se pro Ko Lantu, ta je poměrně blizko a směrem na jih kam mame namířeno.
Ubytovani jsme v krásném komolexu, nas bungalov je blízko pláže a bazénu.
Dlouhá pláž je od nevidim do nevidim pokryta lavovym kamenim a korály. Je to krásně, nic takoveho jsem v zivote neviděla.
V poledni příliv zalije vsechny kameny a voda vystupa až ke schodum na pláž.rikam si to je úžasné , jdu prece jen do vody . Prudké vlny se mnou hází jako s cárem papiru. Jeste ze tu je lano, pevne se ho držím at mne vlna nevtahne do moře. Prece jen plavání přes ostre kameny s by nemuselo byt nejlepším zážitkem.
A tak plavu v bazénu a poslouchám píseň mořského priboje.

Nikde nevíš co tě kde překvapí

Ráno před druhou vycházíme z hotelu. Naštěstí nádraží je jen pár metrů. V tuhle dobu je Privoz úplně ztichly. Jsme jedine živé duše. Naše kroky se nesou tmou a ja přemítam, jak zde musel tikat život v době jeho největší slávy.

Na nádraží dorazíme v předstihu,na lavičkách posedava par cestujících, čekajících trpělivě na spoj , vice bezdomovců a nekolik prostitutek.

Usedame na volnou lavičku a lebedime si, že nám naše priblizovadlo přejde za 20 minut. Standa bruci, že jsme zde přišli moc brzo. To netuší jak brzo.
Koukám na tabuli a nevěřím svým očím. Vlak z Katowic do Svinova 270 min zpoždění. Říkám si snad potřebuji  již brýle, venku je jaro. Žádné sněhové závěje. Ani o nájezdu Indiánů, kteří trhaji koleje se nikde nic nemluvilo.
Je mi těch ubozaku z toho vlaku líto.
Náš vlak stále jede na čas. Tečka,podle tabule . Blíží se čas naseho odjezdu a tabuli se objevi 5 minut zpoždění . Pak 20 stále si rikame to je stale v pohode .
Po ohlášených 60 minutách zpoždění se jdu nesměle zeptat , zdali nas vlak bude mit taky 295 min zpoždění s v duchu mavam našemu letadlu .
Pani za okénkem na mne nevraživě koukne a zamumla co ja vim ? Měla bych ji být vděčná za pravdivá slova , avšak nějak z nich moc velkou radost nemam.  Upřeně se na ni dívám a doufám, ze mi sdělí alespoň neco povzbudiveho. Paní vidí muj rozpačitý obličej a v naději, že de mne zbaví dodává. Vlak je v Těšíně čeká na lokomotivu. No to je přece jasne bez lokomotivy zo nepůjde.nesměle se tazi, a kdy lokomotiva dojede. Zoufalý pohled následuje odpověď a jak zo mam vědět? Zpoždění pomalu nabírá 120 minut . Tak to uz vlak asi nestihneme. Standa zacina v zoufalství obvolavat zname a testuje sílu přátelství . Jeden jeho kamarad , sice zvedne telefon , ale říká , víš musim se rozhodnout jestli te odvezu nebo ne.  Musim.se na to vyspat.Dalsi kamarad mne překvapil , objevil se nádraží a I kdyz , byl vytrzen ze spánku , říká tak jedeme. V ten moment vsak přijíždí vlak. Rikame si snad to vlakem přece jen stihneme . Nasedame do vlaku, který vyráží směr Budapešť. Vše vypadá slibně. Mašina si to razuje po kolejích. Uf ouha Břeclav. Nadrazaci asi usoudili, ze je už unavená a potrebuje pořádný odpočinek. Přece jen mašina, ktera si uzene zapaleni by potřebovala zvláštní péči. Mne jiz popada panika a rikam si no když ne Kuala Lumpur tak alespoň par dní zůstaneme v Budapešti. Město jako město.
Nakonec se skřípěním se rozjíždíme. Paráda. Před Budapešti zpomalujeme. Mašina potřebuje zkontrolovat zdali se tu od jeji posledni návštěvy něco nezměnilo. Jedeme krokem. Je videt ,že je velmi slušně vychovana a jako mezinárodní vlak dava gentlemansky prednost kdejakemu regionálnímu vlacku.
Pravděpodobně dbá i na utlocit mopedu, neb nas vesele predjizdeji.
Konečně Budapešť. Na letiště jsme dorazili s vyplazenym jazykem. Jeste 2 minuty a zavírá se gate.
Sedíme v letadle a vubec uz nam nevadí nevrla letuška, ktera po Standovi hodila flaškou od vína. Vše je OK. Jsme v letadle a za par hodin budeme v Kuala Lumpur

Tak jsme s Dankem doleteli do Evropy . Ja jsem se měla, Danek se o mne staral jako o male dítě. Mel zajištěno vse od letu po hotely, vlaky... no prostě paráda.
Chtela jsem mu oplatit stejným a tak mu pomáhám zařídit všechny náležitosti ohledně zdravotního pojištění ....
Nase prvni návštěva zdravotní pojišťovny konci fiaskem, musime jit znova .
Tentokrat vse probiha jako po drátkách až najednou pani chce po Dankovi at napíše čestné prohlášení. Da mu do ruky tužku a papír. Danek drzi tužku v ruce a tvari se bezradně. Chci zachránit situaci  a beru prupisku Dankovi z ruky a rikam ja ti zo napíší. Danek s povděkem se na mne usměje a pani se nacepyri. To snad nemyslite vážně. Snad je dost velky aby to mohl napsat sam . No Danek vypada dost inteligentně a vyspělé aby tuto jednoduchou vetu zvládl . Nadychnu se a chci neboheho Danka branit a vyhrknu ze sebe on neumi psát. Samozřejmě myslim česky, což ale již nevyslovim. Pani nevěřícně kouká a Danek povzdechl, tak to mami dekuji.
Samozřejmě mi nedojde, ze me dite nevi co je jeho rodné cislo a adresa trvale ho bydliště. V nasem novem byte nikdy nebydlel a od svych 10 let vlastne ani nevi, ze nejake rodne cislo je. Těchto taju úředních zustal ušetřen.
Pri návštěvě lékaře se jej sestřička ptá na rodne číslo . Danek po pravde odpovídá ja nevim .
Sestřička povytahla oboci a Danek se snaží zachránit situaci . Hleda ho v občance. Sestřička ho chvíli pozoruje a pak suše poznamenává. Víte ono je to na zadni straně.
Danek se usměje a lisacky ji říká, děkuji ted uz si to budu pamatovat .
V duchu mi spila.
Nanestesti  se ho zeptají na adresu . Danek opět po pravdě odpovídá vzdyt ja to nevim . Sestřička jiz s velkym údivem se táže , vy nevite kde bydlíte .?  Danek ležérně ne nevim, ale podívám se do občanky tam to je.
Doma mi vyčítá , nejen ze jsi ze mne udelala negramotu ale to ze je nejake rodne cislo jsi mi mohla rici .   Doufam, ze mi to nevrátí nekde na cestách 

Jak splynout s davem

Jak prožít správně den na Floridě ? Přizpůsobit se okolí. Nevyčnívat z řady a snažit se splynout chováním, oblekáním.....

Danek pořídil Jeepa, auto těch, kdo se cítí silní a výjmečni na Floridských silnicích.

Nejdříve jsem se za to auto styděla, ano styděla jsem se za auto, které je chloubou těch,co ukazují svou silu:)))

Ale dnes, dnes mne vzal Danek řídit. Ono tohle auto na rozdíl od jiných které brázdí místní  silnice , tohle je na manuální převodovku, s tou už jsem nejela roky a tak jsem to chtěla zkusit.

Zajeli jsme někam, kde nejezdí žádná auta. Já si sedla na místo řidiče. Danek mi vysvětlil, že tohle auto je silné,že má obsah 4 litry, já přikývla jako bych věděla o co se jedná . Danek jako trpělivý učitel mi vysvětlil ,co mám dělat a auto se rozjelo. No to bylo úžasné , ta halda plechu mne poslouchala a řazení nebylo tak šílené. Pravda, když jsem chtěla zabrzdit auto vždy chcíplo, ale to jsem brala jako malý nepodstatný detail.

Nikdo není dokonaly ani tohle auto ne.

Danek mi říkal na jakou rychlost mám zařadit a já měla velkou radost z toho jak mi to jde.

Pak mne ponoukl  zkus 5 tku. Radostí jsem zajásala, dala tam 5tku a Danek zmlkl. Po chvíli pronesl,  mami, můžeš zastavit , já jsem opáčila proč, mne to začalo bavit. Danek smutně povzdechl, ale já se bojím.

A tak jsem dojezdila.

Má amerikanizace dnes však pokračovala. Jeli jsme koupit nějaké vitamíny. Paní lékarnice mi nerozuměla, já jsem trvala na tom, ze tohle zboží jistě   maji, a trpělivě vysvětlovala, co chci .Lékarnice po delší době vydala zvuk ahaaa:)  a pokracovala ...já si myslela, že chceš nějaký prášek proti pití alkoholu.  No dobrá, den pokračuje dobře.

Naše další destinace... pošta. Potřebuji poslat balicek do Čech. V ruce mám obálku, vypíšu adresu, celní deklaraci a...... do obálky nemám co dát, taška zůstala v obchodě. Danek jen pokýve hlavou a odveze mne zpět do obchodu. Pokladní se směje od ucha k uchu, asi se jí to stává často.

Konečně, vše je v obálce, Danek mne pro jistotu kontroluje, jestli jsem na něco nezapomněla a zalepí za mne pečlivě obálku. Jdeme k přepážce. Bavím se s Dankem zatím co paní poštˇačka, kalkuluje cenu, dopisuje celní prohlášeni, něco se mne ptá. Já jsem její otázce nevěnovala patřičnou   pozornost.
 Měla jsem dojem, že se mne ptá, zdali v obálce je jen to co jsem uvedla v prohlášení a spěšně  a  říkám ano. Danek ztichl, povytáhl obočí a udiveně se na mne dívá. Paní také, říká mi tak na displeji odklikni ano. Ležérně tak činím a paní se mne znova něco ptá, co mam v tom balíčku, odpovídám po pravdě vitamíny a čepku. Paní za přepážkou  opakuje svou otázku, myslím si , ona snad není normální. Byla. Jeji původní otázka zněla, posíláš něco nebezpečného... má odpovedˇ ano a ........následná ..........vitamíny :)))) 

Danek se nemohl udržet smíchy. Vzal mne okolo ramen a s pochopením pronáší, víš co mami raději už pojdˇ.

 Tak se pomalu ze mne stává pravoplatný občan Belleview.  Začínám se přizpůsobovat.

Skeble

Dnes je to uzasne z Prahy do Ostravy jede toliko vlaku a toliko rozdilnych spolecnosti. Cesta Ostravanem, ketry byl nejrychlejsim vlakem a nejlepsim spojenim, trvajici dlouhych 6.5 hodiny, se zda jiz temer nemyslitelna. JO ale to byly casy. Na kazdou cestu jsme si nabalili rizky a poradne cteni a mnohdy si kratili cestu povidanim s druhymi cestujicimi a pocitali stanice Studenka, Suchdol, Prerov a u Pardubic jsme si oddechli Praha je jiz co by dup.

Tak panecku dnes 3 hodky v komfortu, jeden by jezdil sem a tam, jen tak pro zabavu.

Stojim u pokladny Regiojet a snazim se koupit listek do Ostravy. Pan za prepazkou se mne usmiva a rika mi, no jo, ale na 3 hodiny mam jiz jen 3 jizdenky. Vsechny jsou v business tride. No nevadi, pojedu dnes jako malomestacka. Proc ne :)))

Pan se sirokym usmevem pokracuje. No a chcete listek do hlucneho nebo ticheho kupe? A tu se pred mym zrakem vynorili vzponinky na cestovani z dob zaslych a ja si predstavila hlucne kupe, natrasajici se na konci vlaku, kde kazde zaskvileni brzd nici usi, bouchajici dvere,tak rikam nesmele no ja bych radeji  klidne kupe. Prece jen mam za sebou jiz celodenni cestovani z Floridy a rada bych mela klidnou cestu.

Mam jeste cas do odjezdu vlaku a tak s kamaradkou vyrazim na kafe. To ze mi vlak nakonec malem ujel, byla predzvezd .

S vyplazenym jazykem, kufrem vlajicim 2 metry za mnou naskakuji do pomalu se rozjizdejiciho rychliku.  Spocitam vsechny sva zavazadla, nohy a ruce, jsem cela, tak jeste najit to tiche kupe a jiz se nic nemuze stat. V hlave mi kmitne Nohavicova pisnicka Ostravo, Ostravo.....

Tak mam sve kupe, pohodlne, jen pro 4 lidi, kozenkova sedala, no proste komfort. Pan co sedi u okna mi galantne pomaha se zavazadlem . Odmenou je mu nechtena facka, kdyz jsem se mu snazila uhnout. 

Tenhle maly insdent zapricnil velmi zivou a veselou rozbavu.

Pohodlne se usazuji do sedadla, Naporoti mne sedi mlada slecna ci pani, velmi mila, vedle ni u okna pan, ktery jiz vyzkousel mou raznou ruku a vedle mne u okna Skeble. Asi 60 ti leta dama, odbarvena blondyna, peclive nalicena jako 30 tka, s blyskavymi sponkami ve vlasech. Jeji uple obleceni je barevne dokonale  sladene s barvou laku na nechtech.  Davame se do zive debaty s panem. Vyklubal se z nej velmi symapticky psycholog, ktery s notnou davkou humoru lici vychovu svych dvou ratolesti. na pretres prichazi tema starsich deti v rodine, jak jsou vlastne ony potlaceny tim, ze porad musi ustupovat kvuli klidu v rodine, mladsim sourozencum, jak ze ne musi prebrirat odpovednost a v neposledni rade probirame tema nedostatku doteku a pohlazeni v destvi a z toho plynouci celozivotni traumata. K hovoru se pridava i mlada slecna a cesta nam prijemne ubiha. 

Jen Skeble mlci, zaryte kouka do okna a spuli pusu do podivane grymasy.

Jde to skoro odstrasujici grymasa a tak se ji radeji na nic neptam a nesnazim se ji prizvat k nasemu povidani> Tu pricupita stepila stevartka a nabizi na kavu , caj a laskominy. Skeble vyrazi jako kdyz si sedla do vosiho hnizda a rika stevardce. ja jsem si koupila listek do ticheho kupe, ja chci byt v tichu a oni se bavi. Pan psycholog suse prohlasi a zde mame klasicky pripad toho jak se nevyresene problemy z mladi prenaseji do pozdniho veku. Pani se nas mohla zeptat zdali bychom mohi byt potichu,nic by se ji nestalo, ale ona to radeji resi  pres autority. Skeble poznamku, ktera ji byla urcena zaslechla a naspulila usta jeste vice. Z oci ji slehaly bojovne plaminky.

Kdyz doseda na sve misto, omluvila jsem se ji, ze jsem nevedela co je to tiche kupe, a pan psycholog si konejsive sdelil, ze to neni problem mlcet, ze stacilo jen rici.

Skeble ani neodpovedela , odfoukla jako ustvany kun a opet svuj zrak uprela k ujizdejici krajine.

Pan psycholog odesel telefonovat na chodbu , mimochodem z chodby bylo v kupe slyset kazde slovo, chodba jiz neni ticha zona. A ja jsem se sla na chvili rpotahnout. Kdyz jsem se vratila, malda slecna na mne vyznamne mrkala a potutelne se usmivala. Vytahla jsem papir a tuzku a pisi. " Co se stalo/" Slecna uhlednym pismem odpovida " Stezovala si na vas" Zvedave se ptam " A proc" ... "Ze nevite co je tiche  kupe" Pokracujeme v tiche konverzaci a nachazime v ni zalibeni. 

Najednou nas zacnou probodavat zuri oci Skeble, ketra temer zajikajicim hlasem vystekla, :No tak ja jsem vam tady pro smich, jen si posluzte" Mlada pani se zajika smichy, psycholog smich umne skryva. Ja se Skebli snazim s co neprijemnejsi tomen v hlase utisit. "Mila pani, vzdyt delame vsyhovene , abychom vam vyhoveli, snad vam hluk, ktery vydava prupiska po papire nevadi? Vzdyt to je velmi ticha konverzace, ktera vas predpokladam vubec nemuze rusit' Skeble, kdyby byla selmou mi jiste prokousne krk. Nafoukne se a zaujme bojovou pozici. Pan psyholog jen stezi zakryva smich a slecna se radeji diva uprene do zeme, koutky ji jen hraji. Reproduktor oznamuje, blizime se ke stanici Pardubice. Skeble popadne svuj kufr na kolecka a zpupne odchazi , pan psycholog poznamenava a to jsou ty nevyresene problemy z mladi.

K memu prekvapeni jsem Skebli potkala na nastupisti v Ostrave, vylezala z velmi ticheho jidelniho vozu.

Dnes je moderní RETRO

Mám domluvený malý chirurgický zákrok v nemocnici v Bohumíně. Můj lékař ma jistě důvod proč si vybral Bohumín.
Ráno v 7 se mám dostavit někam, kde mi můj lékař sdělil, že to najdu .

Je nádherné mrazivé ráno. Vločky tiše poletuji ve světle pouličních lamp a s nich na zemi se třpytí jako vzácný poklad.
Bílou neznou pokryvkou již někdo přede mnou prošel. Hlavou mi proletí Čapkova povídka o stopách ve sněhu, které nevedly nikam.
Autobusem,vlakem a tramvají... a jsem na místě. Bohumínska nemocnice . Vse je ještě zahaleno tmou. Okna nemocnice září a možná by v nich někdo mohl najít něco tajemného, poetickeho.
Otevírám dveře budovy, v momentě se ocitam v jinem čase. Jako by mne nekdo přenesl zpět o nekolik desitek let. Jsem v době 50 let. Nic se tu nezměnilo. Rikam si možná to byl záměr, dnes je v módě vše co je retro.
Výtahem, který by mohl vyprávět dlouhé příběhy vyjíždíme do 3 třetího patra. Jede se mnou další paní, jdeme na stejné oddělení. Bavíme se. A tak vychutnat úplně pocit deprese 50 let, kterou tato budova každým svym dechem vyzařuje se mi nepodaří.
V čekárně , ktera na nás nevlídné dýchla zdobí stěny různé citáty s pozitivní tématikou. Alespon něco se tu změnilo.
Ze dveri vykoukne příjemná sestřička, vyzpovída nás , preda panu doktorovi . Mladý zastupce primáře, vypada velmi vážné a já uvažují jáký ma asi smysl pro humor.
Po krátkém čekání nás vedou na pokoj.

 Jsme doprovozeny na pokoj , ja zjišťuji, ze jsem přišla uplne nepřipravena, nemaje s sebou nic ani přezuvky.
Vzpomínám si, jak jsem poslala Danka na operaci zubů. Ten sice prinesl papírek s tim co má mít. Většina věcí byla preskrtnuta, pyžamo, papuče... vše bylo preskrtnuzo, jediné co zbylo byl občanský průkaz a toaletní papír. Zdálo se mi to divné ale Danka jsem přece jen tatko vybavila .
Při střetu s realitou se divil nejen Danek ,ale i zdravotní sestry. Jejich komentář, on si přišel na operaci zubů jen s toaletním papírem.
Vypadám v krátké erarni noční košili a kozackach ke kotníku stylově na chudou sluzebnou z Anglie 19 století.
Nu což. Na smutkem pokoji jsme tři. Tři opryskane staré železné postele, tri kovové noční stolky, opryskane dveře a dve zatrene díry po umyvadle. Tak v tomtom pochmurném pokoji kralujeme my tři gracie.
Nejmladsi z nás si lokne čaje a říká, no nemá se to, ale přece jen neumru žízní , spiklenecky na mne mrkne a ukousne si kousek čokolády. Přichází sestřička, takový diblik , certovy kaminky ji hrají z očí. Ptá se mne jedla jste, pila jste. S mou zápornou odpovědi je spokojená. Klidne se na ni podívám a ptám se a teď již můžu? Začínám mit celkem  hlad . Dáva nam k podpisu papíry v nichž stojí, že po narkoze bychom neměli mit u sebe na 36 hodin nože, pily.... jsme ji se na sestřičku a nemohu si odpustit dotaz . Kdyz teda během těch 36 hodin nekoho s tim ostrým předmětem  no ... když mu ublížim budu osvobozena? Sestřička se rozesmeje a pritakava . Ja v duchu kuji plány a představují si jak překvapit souseda . Ta nesvepravnost po činu je lákavá.
Živě se bavíme smejeme a vypada to že na nas zapomněli. Nezapomněli ve 12 přichází sestřička i s postelema nas zenou na chodbu. Kazdou postel označí jmenem. Sestřička tato jiz neni příjemná, zapadá do atmosféry budovy. Nevíme jak se jmenuje , tak ji říkáme můra. Ona můru opravdu připomíná.
Na chodbě se živě bavíme,smejeme jako by nás ani nečekal zákrok. Doktor se diví, to jsem tu jeste nezažil. Co nám zbývá. Sestřička přicházejíci k nám  znudenym krokem nam  lakonicky sděluje, ze nevi co se děje, ale včera to meli rychleji . Snazim se ji zklidnit, že to nevadí, že až nás budou brát zítra, třeba to bude na čas.
Na chodbě jsme osireli. Z ošetřovny po chvíli vykoukne naše můra a říká dame vás zpátky na pokoj i s postelema. Máme tady technický problém. A tak jsme zpět v našem království. Nesměle se ptám naši můry, co za technický problém se vyskytl. Podívala se na mne ostře a bezděčně pronasi, doktoři maji hlad. Kvůli vám by nestihli oběd. No mit nenajezeneho doktora to je jako se snažit jet autem bez chladiče. Taky by se mohl zadrit. A jsem v duchu vděčná mistni kuchyni, ze tento technický problém hbitě vyřeší.
Znovu jsme vyhnáni na chodbu. Znovu s nami vezou naše nešťastné postele. Nejstarší z nás napomina děvčata už se nesmejte, zase nás potrestaji a půjdeme zpet na pokoj. Praxi už v tom máme.
Na chodbě vedouci k operačnímu sálu visí obrázek s citatem hlubokého významu. Záleží na intenzitě prožitku a ne na nesmyslné délce existence .
Tak si říkám tahle nemocnice jde nejenom s duchem doby, kde se ujímá vlády retro styl. Mistni maji i velký smysl pro humor.
Přijíždím domů, otvírám internet , koukne na mne článek , Jak zařídit dům v retro stylu. ......

Kam poletíš? Jinam než chceš

Je to mnoho let zpátky, kdy jsme se rozhodli na letní prázdniny letět do Čech.
I začali jsme hledat letenky. V te době díky mé antipatii k počítačům jsme byli odkázáni pouze na telefon.
A k velké antipatií Standy k telefónu , jsem chodila volat do nedaleké telefonní budky.
Venku je horko, ja stojím u budky a trpělivě vytacim jedno číslo za druhým ve snaze dostat co nejlepší cenu.
Už jsem zmozena horkem, mam plno přibližně stejných cen . Rikam si , ještě jedno číslo a jestli se to Standovi nebude líbit at si to obvolava sám.
Na druhem konci se ozve příjemný mlady mužský hlas. Pta se mne a kam to chceš letět. Již téměř bez zajmu mu říkám do Prahy .
Chvili čekám, když se na druhém konci ozvalo , bude to 240 dolaru zpáteční let. Nevěřím svým uším. Letenky se pohybuji okolo 700 dolarů. Jasam mám štěstí!!!!
Nadšeně ze sebe vyhrknu, to beru. Hlas na druhém konci mi říká spojeni . Počkat zde neco nesedí, přece jen celkem nemožné dostat se z Orlanda do Prahy za 4 hodiny. To ani z New Yourku přímým letem .
Tak se ujišťují jste si jistý, dobou letu ? Přece jen let do Evropy pres oceán něco trva.
Pán se zarazí a říká já se podívám. Pak mi vítězslavne oznamuje. Ta Praha je v Pensylvanii. No to je hezké, cena , délka letu, ale co tam budu dva mesice dělat?
Zkouším to jinak. A let do Evropy nemáte? Hlas chvili mlčí. Pak se mne nejistě táže. Znáte kód letiště?
Nadechnu se hlasem pysneho školáka ze sebe vyhrknu. PRG.  Na druhem konci zavládne ticho,které po chvili přeruší nejistý hlas. Máte tam jiné letiště? To začíná být zajímavé. Rychle odpovídám Amsterdam, kód AMS.  Pán prerusuje další chvilku, která se podoboda bobriku mlčení. Máte tam nějaké větší letiště? Ano Frankfurt , odpovídám . Jen mi neni jasné proč tak frekventované letiště jako Amsterdam nemůže najít. Jsem již zmozena zarem floridského slunce. Nejraději bych hovor ukončila, ale zvědavost co z toho pána vypadne mi nedá. Po chvili se rozpačitě ptá. Mohla by jste letět treba nekam jinam ? Nu mohla, jestli mu dela problém najit let na největší evropské letiště, budu muset být flexibilnější. Unaveně pronasim, Varšava. Už nedoufám , že se pánovi podaří najit jakýkoliv let. Pot mi štěká z čela,přemýšlím, že tu srandu vzdám a půjdu se zchladit domů. Mé premitani přeruší otázka. Prosim Vás a jake je hlavní město Varšavy?
Tak ,tak nadějně vypadala letenka za $240 dolarů :))

Moji pratele prodavaci po telefonu

Miluji lidi co nabízí produkty přes telefon. Ano zni to divně, mám je ráda. Někdy jsou zábavnější než silvestrovský  kabaret či divadlo. Samozřejmě , ze je mi jich i líto,
Opravdu lito, když třeba narazí na někoho nerudného, protivného, někoho kdo jim pokládá telefony, či je posilá do patričných míst.
Málokdo si uvědomuje, jak mají náročnou práci.
Jejich živobytí závisí na nerudných lidech, kteří  si chrání své korunky a nejen to ještě jsou mnohdy i zlí.
Pravdou je, že někteří  prodávající jsou  neodbytní, obrnění notnou dávkou trpělivosti a volají často. Někdy i v neděli večer.
Jeden takový mi volal teměř denně. Málem jsem si myslela, že o mne má zájem. Ale žádné pozvání na rande nepřislo a když jsem nekoupila jeho zázračný výrobek , dožadoval se slyšení u manžela.
Ten vždy na mne kýval, že jako  není doma. Tak jsem řekla, mne na rande nepozve, volá tu pořád, já ho musím něčím  překvapit..
Takže když opět slyším na druhém konci žoviální... Hello je Stanley doma, odpovídám ne není.
Sympatický hlas na druhem konci se nedá odbýt , A kdy bude? Suše odvětím nikdy. To jej zarazí a zvědavě se táže, jak to. Odpovídámm lakonicky umřel.
  Hlas znejistí a pronese ....no tak to je mi líto. Rychle zamumlám , ale mi ne. Hůlas na druhém konci chvíli mlčí a rozpačitě se rozloučí se. Marně již čekám, kdy se znovu ozve.
 V údivu nezůstal jen ten příjemný mužský hlas, ale i Standa, který stál 2 kroky ode mne a hovoru nevěřícně  naslouchal.
Onehda nám volal jeden sympat´ák z Oregonu, nabízel nám nějakou pochybnou dovolenou, vše vypadalo velmi slibně, ale zaplatit musíme hned, ještě předtím, než nám pošle papíry s podrobnostmi. Standa neví jak se jej zbavit a tak po 20 minutovém telefonu předává sluchátko mi.
Protestuji, ale Standa je šikovný a tak telefon končí v mé ruce. Uvažuji, musím do útoku a místo pozdravu se táži. Vezmeš si mou dceru?
Pan znejistí a namítá, ty mi tady něco nabízíš a, to se nesmí.. Já na něj ty mi taky, tak nezoufej, ty se snažíš prodat dovolenou já udat dceru.
A rychle pokračuji, je krásná, je štíhlá, je inteligentní, mluví čtyřmi jazyky, umí vařit, šít, uklízí a je nesmírně milá. Fakt když si ji vezmeš, neprohloupíš. Tak co bereš?
Pan zaskučí, co když mne nebude chtít, Přesvědčuji  ho, ze to  není jeho starost, dceru přemluvím.
Protestuje, co když já jsem plešatý , tlustý, malý.... No možná má pravdu,nebudu se dohadovat o jeho vzhledu. A rychle spěchám s odpovědí., Podívej tohle mi nevykládej, neberu si tě já, ale má dcera a mi je opravdu jedno jak vypadáš.
Hlas kvílí , já se ti snažím prodat dovolenou,  klidně odpovídám a já udat svou dceru. Když odmítá mou šlechetnou nabídku, zkouším to jinak, když teda nechceš mou    dceru, mám ještě syna.
 Odmítá i syna, předstírám  dotčení. Standa se zubí v křesle a mumlá, mne prosím tě nenabízej, co kdyby mne chtěl.
Pán na druhém konci se mne naposledy táže, koupíš dovolenou, odpovídám otázkou, vezmeš si mou dceru. Záporně zabručí,  Švitořím do sluchátka, vidíš, tak nebude žádný kšeft. To by nešlo. Prodavač se se mnou zdvořile loučí , !Já už ti teda nebudu volat!. Trochu toho lituji, ta hodina srandy stála za to.
No ale určitě zavolá někdo jiný.
Netrvá to dlouho a zvoní telefon.... Standa zvedá sluchátko a kývá na mne, tedˇ nám nabízejí filtr na vodu za 10 000 dolarů. Tak   to je paráda, 
Standovi se s paní evidentně příjemně povídá, diví se co všechno filtr umí, jaký je to zázrak a chválí ji její produkt. Projevuje čilý zajem a i já jsem na vážkách, zdali neuvažuje o koupi této předražené zbytečnosti.
Prodávající je nadšená , chce si  domluvit schůzku, Standa odmítá zdvořile, víte ono pro mne by to bylo zbytečné, já se ve vodě jen myji, víte já ji  vlastně vůbec nepiji. Jsem těžký alkoholik a jediné co konzumuji je pivo. Vodu paní tu ne, to po mne nikdo nemůže chtít, abych pil vodu.
A já stále nechápu , proč lidé nadávají na prodejce po telefonu, s nimi se človek nenudí. A tak s napětím čekám, kdy nám kdo zase zavolá.

Proc mam rada mosnovske letiste

Pred par lety jsme si koupila letenku primo z Mosnova. Rikala jsem si ted budu masnak.
Vubec jsem neuvazovala jak se do Mosnova v 5 rano dostanu, prece na nadrazi byl velky plakat, z Ostravy ke kazdemu letu vlakem.
Tyden pred odletem mne napadlo jit si koupit listek  a zeptat se jak to jezdi. Rikam usmevave pani , ktera na mne sympaticky vykukuje z okenka. Jednou Mosnov na patek ve 4 rano. Pani na mne nechapave kouka, krouti hlavou, a rika to nepujde, budete muset autobusem. Autobus tak brzy nejezdi a tak se nechci nechat odbyt. Jak nejezdi prece musi jezdit. Pani krouti hlavou a rika nejezdi, kde jste vubec k tomu prisla, ze tam neco jede. Ted na ni vyplestene koukam ja a rikam si, ta zena snad tady ani nepracuje, ona si ze mne musi utahovat. Obracim se a rukou ji ukazuji na velky plakat pres celou stenu. KE KAZDEMU LETU VLAKEM.
Pani se na mne mile usmeje, jako na naivni dite z materske skolky a ... Vite ale to je jen plakat, oni jeste nepostavili trat.

Prichazi den odletu, na letiste si beru taxika. V 5 rano je mosnovske letiste prazdne a i zricenci vypadaji ponekud ospale, jako by zrovna vytahli nohu z postele a nemeli cas si dat ranni kavu.
Pani u odbaveni napul zyva, kdyz se mne pta kam chci poslat svuj kufr.
Myslim, ze jsem preslechla, ale mlada pani opakuje svou otazku a vypada jako, ze jeste duchem je stale ve svem snu.
Rikam si co tak poslat kufr na vylet do Tokia?
Treba by se mu to libilo. A vyslovuji svou myslenku nahlas. Pani zavrci, kam ho teda chcete poslat, Opakuji Tokio, odpoved je nevrla to nejde tam neletite, Ptam se ji jestli by teda neslo poslat kufr tam kde letim, ze prece jenom kdyz ne Tokio, tak alespon teda ta Florida.
Pred vchodem do letistniho prostoru je automat na vody, dzusy, kousek dale za kontrolou je druhy, jenze jak tak nakukuji o 30 korun na vode drazsi. Podivam se na zrizence , usmeji se na nej koupim pred jeho zrakem litr mineralky za 20 KC a chci prejit kontrolou. Pani to nepujde, tu mineralku vzit s sebou nemuzete, zadrzi mne jeho rozhodny hlas. Protestuji, vzdyt jste mne videl , ze jsem ji ted koupila. Pan v uniforme se vitezoslavne usmeje a rika ne tu pekne tady vyhodite, predpis je predpis. Nastvane si rikam to teda ne a cely litr vody, ikdyz nemam zizen vypiji.
UFF to jsem ho potrestala. Do Vidne leti male 12 ti mistne letadlo, kde neni zachod. To jsou neskutecne muka, spilam sama sobe, proc jsem tu mineralku radeji nevyhodila.
Letuska nam nabizi sklenici vody . A ja se modlim at uz konecne je ta Viden.
Letadelko tise doseda, ja jsem si oddechla, vystoupim z letadla a zachvati mne panika. My jsme v polich, na letiste je to jeste kus cesty a autobus co nas veze bych i pesky predesla.

Jako kazdy let do Ameriky i zde prochazime poradnou kontorlou, s neskutecnym mnozstvym otazek. Vazny urednik pronasi svou prvni otazku.
S kym letis. Chci odlehcit vaznost situace a rikam doufam, ze alespon s pilotem.
Uff dalsi chyba totoho dne.
Muj smysl pro humor, mne zavedl k velke prohlidce, kdy mi nejen rozebrali  cely kufr, ale dostala jsem i pohlazeni, celou mne promackali jestli jsem neco nahodou nezasila do svu od kalhot ci trika.
Kdyz pani skoncila s masazi meho tela rikam to bylo prijemne, to jste tak rychle nemusela koncit.

Nechavam za sebou Viden a rikam si jiz nikdy neletim z Mosnova, to mesto ma na mne neblahy vliv.
Priletam do Orlanda, na pase hledam svuj kufr a on nikde, na informacich mi sdelili, ze  ho nedostanu, az dalsi den, ze se nachazi  v Seatlu, tak si rikam, prece jen ho ta mrska urednice poslala na vylet. No Tokio to neni, ale doufam, ze i tam kde je se mu bude libit.

jak nevytrhnout stolicku

Standa  prisel  o kus zubu.  A  nastal problem, k   zubari  jit je zazitek.  Standa obvolava   vsechny  zubare  v  okoli a   temmer kazdy  telefon  kommentuje,  to  jsou   kurvy,  oni   chteji  za   vytrzeni  zubu  500   dolaru,  vzdyt   to  zvladne  kazdy  zverolekar.
Ano  zverolekar, to  je to spravne  slovo.  Hned  se  mu   rozjasni  tvar  a  vola  Dankovi.
Danku,  prosim trha ten vas   zverolekar  psum zuby?   Kladna  odpoved ho uspokoji a  Standa zari;  Mohl   by  jsi se  ho  zeptat, zda-li  by  mi vytrhl zub.  Tezko  si predstavit  Standu ,   jak  leze  k  vetereniri  po  ctryrech a predstira  ,  ze  je bernandyn.
Jako   kosmicka synchronicida nam prichazi do  schranky  letak,  zubni vysetreni za  jeden dolar.  
Hned se  objednava, a  druhy  den  radostne  jedeme na zubni nastevu.  Cekarna je ponura,  chnurna  a  pani recepcni  evidentne nema  do ceho pichnout. Mile nas uvita , posadi do cekarny a venuje se hrani pocitacove hry. Asi vyhrava, alespon tak soudim podle veselych zvuku, ktere pri tom vydava. Z ordinace vychazi starsi  par. Pan rika sve zene, ted si te musim jiz nechat, kdyz uz mas takovy poklad v ustech, vis ty vubec, ze tve zuby jiz staly 20 tisic dolaru?
Standa kouli ocima a pronasi, to by bych radeji chodil bezzuby.
Za chvili volaji Standu, scvrkne se a vchazi do dveri. Po chvili vyjde ven, rudy jak krocan , rika pojd pryc to jsou zlodeji. Zaplati dolar a kdyz se neobjednava k dalsimu osetreni, pani recepcni zmeni masku milosti na hluboky nezajem.
Odhazime a Standa celou cestu domu bruci, ze to jsou hajzlici, ze zuby prece trha, i male decko.
Doma vola rozrmrzele Dankovi a skemra at mu prece jen domluvi navstevu u zverolekare.
Jednoho dne prichazi Danek z prace, a prinasi neco v sacku , lisacky se usmiva a rika Stando jdeme trhat. Standa povytahl oboci a pta se a komu a co? 
Danek jen tam mezi zuby procedi :Tobe a zub.
Odchazi do kuchyne vydesinfikovat naradi ktere donesl.
Standa neveri svym ocim,  Danek donesl naradi na trhani psich zubu, poradne je vydesinfikoval a vrha  se  na  zdeseneho  Standu.V  ruce  ma skalpel  a kleste.Standa  utika ted jde do tuheho.Danek  je utesuje. Stando ja ti tu ranu pak zasiji, neboj , uz jsem to zkousel.
Pobledly Standa beha po dome a Danek ho honi a krici na mne: Mami podrzis mu hlavu?
Standu prechazi vsechen humor, a odporuje Dankovi, to prece nejde prece mi nemuzes trhat zuby . Delal jsi to vubec nekdy? Danek chlacholive odpovida, ne ale dival jsem se na youtube. To Standu ze zvlastniho duvodu nijak neuklidnuje.
Danek to vzdava, a rika, hele tak si nestezuj, ja jsem se snazil, chtel jsem pro tebe udelat maximum.  Uklizi naradi a zklamane prohlasuje. Tak jsem si dnes mohl vytrhnout prvni zub......

  

Jak necestovat

Blizi se nas odlet do Asie, jako vzdy posledni dny pred odletem dohanime vse co jsme nestihli za cely rok. Nervozita v dome narusta a Danek je rad, ze bydli ve svem a nemusi se ucastnit naseho zmatecneho chovani.
Den pred odletem se mne pta :Mami odkud letite? Kam vas zitra vezu?
S klidem anglicana bez zavahani odpovidam do Orlanda. Danek se divi, vi jak nemam rada toto letiste a jak se mu snazim vzdy vyhnout a proto se pta znovu : A jsi si jista? Suverene odpovidam , ze ano.
Jiz nic nenamita a jen prohlasi ve 4 rano jsem zde pro vas, tak budte nachystani.
Ja zkontroluji vse, podivam se na letenku, na cas odletu, dobalim nase dva male batuzky a jiz muzeme vyrazit na nase nekolika mesicni cestovani.
Danek je presny, vyrazime smer letiste. Ja cestou pospavam , na letiste dorazime v cas , Danek nas vyklopi a jede domu.  Vse vypada jako zacatek normalni dovolene.
Stojime v rade u Delty a ja jsem si vsimla, ze nas let, neni na odeltove tabuli. Nesmele to rikam Standovi. Ten se hned nafoukne , ze jsem si spletla hodinu odletu a my prijeli moc brzo. Ja vytahuji papiry a dulezite mu ukazuji, ze jsem si nic nespletla neb na papire mam spravny cas. A ted jsem ztuhla. Spravny cas ano, ale my jsme na spatnem letisti. Odletame z Tampy.
Okamzite textuji Dankovi, at pro nas prijede zpet, ze odletame z Tampy. Danek uz ujel kus cesty a mou zpravu povazuje za dobry zert a tak padi dale k domovu.
Az po me 10 smsce mu dochazi, ze se asi nejedna o mamincin zvraceny smysl pro humor a vraci se pro nas. Cas, ktery se jindy vlece, nemilosrdne utika a ja propadam zoufalstvi, ten let z Tampy nestihnem.
Konecne vidime Dankovo auto, Danek je rozesmaty od ucha k uchu , co rozesmaty, primo se dusi smichy. Tohle s nami jeste nezazil. Ja tise usedam na zadni sedadlo a Standa ve predu jen zaryte mlci.
Nemam odvahu zacit hovor a tak mlcime.  Ten caj jsem nemela pit, bojujeme o kazdou vterinu a ja musim , opravdu musim.....
Prosim nesmele Danka , at nekde zastavi. Standa mlci jeste zaryteji.
Kratka pauza a jiz temer letime k letisti. Uff Tampa v dohledu. Uz , uz vjizdime na letiste , Danek ukazuje prstem  na letadlo na odletove draze. Mamiii vidis to letadlo, co ted startuje ? Tak to je vase. Ticho v aute se prohloubilo.Co prohloubilo, stalo se primo vrazednym. Jedine Dankove oci se potutelne usmivaji.
Rikam si to ted bude a Standa se v duchu louci s letenkami. Danek nam rozhodne sdeluje, ze ted nas jiz nenecha samotne dokud nebude mit jistotu, ze odletime.
Jdeme k odbaveni, pani podavam letenku. Ona na ni kouka, pak na mne a rika, no to letadlo se ted vzneslo. Spitam ja vim, Standa obraci oci v sloup a ja pani vypravim svuj pribeh o zamene letiste. Ta mila vila, se smeje na cele kolo a uklidnuje mne, nic se nedeje, je tu jeste jeden let, kterym stihnete let pres ocean. Mam posledni dve mista.
 Ze by se na nas stesti usmalo?
Danek si oddechl a Standa konecne promluvil. Ani nebyl schopen nadavat.
Na gate je v poradniku na tento let 20 lidi, vsichni chteji letet a cekaji, jestli se nahodou neuvolni nejake misto. Mne hreje v ruce, letenka, na kterou jsme nemeli letet. Nas strazny andel mel dnes co delat.
Uz jsme v letadle, letime a snad se jiz nic nemuze stat. Let je prijemny, dokonce si po tom nervovem vypeti i zdrimneme.
Priletame do Saigonu, jsou dve rano, bereme taxika k hotelu. Zde nas jiz znaji, jiz jsme tady bydleli drive. Mistni lide jsou velmi privetivi. Avsak po chvili zvoneni a dobyvani se do hotelu, nam otevira namruceny clovek. Co tu delate? Nesmele odpovidam, mame tady reservaci. Kouka na mne a poznava mne. Usmeje se od ucha k uchu a rika to urcite ne. Ja mu oponuji, vzdyt jsem si s vami psala, vzdyt jste mi potvrdili reservaci. Mladik se na mne usmeje a rika, ja chyby nedelam, reservaci mas az na zitra.Dnes mame plno. Co ted? Je pozde hledat jiny hotel.
Nakonec jsme ubytovani v jedne mistnosti, kterou ma hotel pro hosty, kteri si ji pokoj pronajimaji po hodinach. Pres celou stenu je velke zrcadlo a na strope velke hodiny. Jsme unaveni , vse je ciste a tak velmi rychle usiname.
Snad se jiz nic nemuze stat. 

Sonata nasi vesnice

Jsme na cestach po nasi krasne planete  vzdaleni

nasi   floridske realite a  najednou prijde mi smska od Danka. Mami u vas je 15 policejnich aut a leta nad vami leta policejni helikoptera.

Jsem mirne zmatena, co se mohlo stat. Za chvili mi vola. Nase sousedka  Angie 50 ti leta zena, je hlavni dodavatelkou drog ve svem okrese. 

Prodava nejen sousedum, znamym a mozna i neznamym, ale take rodine a to je jadro problemu. Syn je staly odberatel ,ale nechape ze i v rodine se musi dluhy platit. Jednoho dne ji dosla trpelivost a kdyz syn neplatil vytahla na nej vzduchovku a  po kratsi vymene nazoru vystrelila. Prvni rana minula cil, ale treti , ctvrta a pata jiz zkoncila v synove bujarem tele. Kdyz vsak i pres tuhle domluvu syn se zdrahal zaplatit vytahla reznickou kudlu a jala se sve mile dite podriznout jako kralika.

To jiz nevydrzela snacha a povolala na pomoc ochrance zakona.

Danek mi vypravi tento pribeh a smeje se, nase vesnice na chvili posmutni, obyvatele sousedovic domu budu mit jidlo, ubytovani a nocleh placeno z penez danovych poplatniku.

Recnicky se ptam co je to za matku, ktera postreli sveho syna. Danek pronasi , mamko velmi starostliva. 

Neuplynuly ani dva tydny a Danek mi posila fotku jeho prostreleneho prstu. KOukam nevericne na to, mu bylo lito , ze bych ho nepostrelila, tak se postrelil sam.

Okamzite mu volam , jsem nervozni co se vlastne stalo. Danek mne uklidnuje, mami nic se nedeje, jen jsem cistil vzduchovku. Opravdu mne uklidnil a ja dekuji panu Bohu,ze ma jen vzduchovku a ne kalasnikov.

Jenze brok mu uvizl za nechtem, co ted? Lekarska pece je v Americe draha. Brok musi z prstu ven..... Standa mi bere telefon z ruky a radi , Danku vy v praci mate prece veterinare, at teda ti to vytahne on. Ja si vduchu rikam no a mozna mu da i injekci proti vztekline.

Danek k memu prekvapeni Standu posloucha .

Myslela jsem si, ze dobrodruzstvi v nasi vesnici jiz zkoncilo, ale tu mi prichazi zprava s fotkami od sousedky.

 Neverim svym ocim na fotce je dum naseho dalsiho souseda v plamenech, pod fotkou je napsano, nevolala jsem hasice, ale musela jsem to vyfotit, at z toho take neco mas.

Nas soused velky to chlap , objemny to chlap, taky rad drogy jde na to chytre, je setrivy, vari si je sam. Tato kucharska operace vsak nezustava utajena okoli, tento proces vydava velmi nelibou vuni, ktera se line do sirokeho okoli. Nas soused neni jen objemny, on je i chytry. A tak uvazuje a uvazuje jak nad situaci vyzrat a vzdy kdyz vari, pali odpadky venku pred barakem. Sice se to nesmi, ale nikdo moc neprotestuje .

Jenze behat od ohniste k baraku to je pekna drina a tak presouva ohniste blize a blize ke svemu obydli.

Jednoho dne ohen posunul az k samotnemu domu. No mel rad ohne a tak to vzal grandiozne. Na tento ohen vesnice jen tak nezapomene. A tak se nam vesnice pomalu zklidnila, ztichla a jestli to tak bude pokracovat, ja za chvili nebudu mit o cem psat .

Kovboj v bilem plasti

Po příletu z Číny, jsem onemocněla. Když příznaky nápadně podobné ptačí chřipce neustupovaly , vzal mne Standa do nemocnice , at mi udělají kontrolní stery.
Okamžitě mne prijali, uložili na lůžko a zde jsem mela vyčkat lékaře.
Sestra mi měří tlak, pohybuje hlavou a říká, mas dost zvýšený tep.
Po nějakém čase, kdy už jsem se důvěrně seznámila s postelí přichází doktor v bílém plášti.
Pta se mne na mé problémy pohybuje hlavou a říká, že mam hodně zvýšený tep. Odchází. Za chvili pricupita zdravotni sestra s prázdnými ampulemi na krev. Na tom by bylo nic divného.
Podívá se na mne a říká, jdeme na to.
Otre mi kůži a jehla se zapichava do me ruky. Sestra rekne a sakra. A ruku napichuje v jinem místě. Po pátém pokusu mi říká ty nemáš žádnou krev. Abych ji uklidnila podotýkám ,že jsem včera byla na mejdanu u upiru.
Po dalsich dvou pokusech již skemram , at do mne jiz nedela dalsi díru. Že již budu defektivni.
Přichází další sestřička, s výrazem velkého odhodlání mi se chce do tela píchnout nejakou tekutinu . Ptám se a na co to je? Ona se zadurdi a nevraživě se mne ptá a na co zo chceš vědět ? Nesměle odpovídám ,že prece jen je zo mé tělo. Zasyci antibiotika. Ptám se proc , když nevi co mi je .
Nafoukne se a odchází. Přichází další zřízenec a nese přístroj, prokazuje mi, ted budeš 8 min zhluboka dýchat .
Poslušně dýchám a po 3 hlubokých nadesich se mi začne motat hlava. Rikam to Standovi. Te. Na mne vyvalí oči a říká okamžitě ten přístroj odlož.
A vola  sestřičku. Ta odešla a doktor take nikde .
Rikam Stando mi moc buší srdce potrebuji led. Přichází zřízenec a dne je se od ucha k uchu no ten prášek co dýchá zrychluje tep. Měří mne a zari , tepova frekvence je 160.
Standa mu nervózně rika delej teda něco on na to nemohu neni tady doktor ani sestra. Ja prosim znovu o led , on na to to ti dat nemohu, to mi doktor nedovolil.
A tak začala sháňka po sestre
. Uf je nalezena, rikam  ji potrebuji led. Ona na co led, rikam ji že na prsa ztlumi  to trosku tep.
Kroutí hlavou odchází a ta chvili se prizene s kelimkem na kávu plným ledu. Kelímek mi dava na prsa a rika, to jsem zvědavá jak ti tohle pomůže. Ted koukám nevěřícně ja a beru kelímek do ruky, abych si led vysypala na tělo. Sestra ma hrůzu v očích, vždyť si zamokris  pyžamo!!!!
Nevim co ji odpovědět , nastesti přichází náš kovboj v bílém plášti . Standa mu říká, at něco udělá s mym tepem. On na to mam tady antibiotika. Nesměle se ptám a ony mi sníží tep. Nas kovboj na to ne, ale už jsem je donesl .
Nevěřícně na nej koukám a doprosuji se další dávky ledu. Kovboj na to, to ti nepomůže. To uz nevydržel Standa a zacal se s nim hádat. Po chvíli doktor říká podívej ji ještě stoupá tep. To dva se hádají kdo je toho pricinou a ja skemram o led .
Nikdo mne neposlouchá a Standu odvádí ochranka . Zůstávám sama s kovbojem. Naše konverzace nabývá inteligentního rázu , vezmeš si antibiotika? Odpovídám sníží mi tep? Kovboj ne. Říkám tak mi dej led. On na to ja mam antibiotika

Nakonec mu dochazi trpělivost a podvoluje se , že se podívá na internet co za vyšetření se děláji u podezreni na ptáci chřipku. To uz přichází Danek , ktery celou situaci uklidňuje a doktor priznava , že antibiotika jsou zbytečná.
Protože se ted stávam předmětem veřejného ohrožení jsem ustajena na izolačním pokoji .
Mam nádhernou polohovací postel, sama se prifukuje, občas vrčí, zvedá se . No prostě paráda.
Jsou tri ráno a ja konečně usinam.
Standa je se mnou na pokoji .
Ze spánku mne neco budí, otevřu oči, nad postelí stoji Standa a kope do ni. Rozespale se ptám, co zo děláš. Odpovida , neslysis že to vydava zvuk jako traktor? Opravdu postel se prifukuje a vrci pri tom vydava zvuky jako zetor, kdyz ora brambory.Druhym kopem ji opravdu ztisi a postel radeji jen tise vrni.

Po trech dnech pozorovani mne propustili, sestricka mi prinasi propousteci zpravu, nemela by jsi jist sul rika, v krvi ji mam nedostatek podle lekare. Tazi se jak to tedy vlastne je, sul ano ci ne, sestricka pokrci rameny a rika ja nevim nejsem doktor a ten ti to taky nerekne odesel.
Kyvu hlavou a premyslim, jestli se nemam zajit poptat do zahradnictvi. 
Jsem doma a uzivam si klidu kdyz  tom zazvoni telefon. Volaji z nemocice, survey jak se mi tam libilo. Trapi mne milionem otazek a pani neni moc nadsena, ze musi volat. Chapu ji. Pojednou zmeni ton hlasu z mirne znudeneho do prisneho. Rika ted mi budes odpovidat ano nebo ne na vsechny otazky. Souhlasne prikyvuji. Prvni otazka jsi bila ? po pravde odpovidam, ze ano. Pani souhlasne zamruci, ovsem nasledna otazka mi bere dech. Jsi cerna? Snazim se podotknout , ze jestlize jsem bila nemohu byt cerna. Jenze hlas na druhem konci je prisnejsi nez pani ucitelka ve skole a durazne mne poucuje, rekla jsem ti at odpovidas ano nebo ne. Zadna jina odpoved neni pripustna. Takze znova jsi cerna? Odpovidam ano a cekam co se z toho vyklube. Pani to znamtlo, chvili byla zticha a po chvilce mlceni rika, kdyz jsi bila tak nemuzes byt cerna. Souhlasim, rikam tak proc se ptas jestli jsem cerna, kdyz jsem ti rekla, ze jsem bila. Hlas se jiz velmi zlobi a rika takze jsi bila, odpovidam ano, a jsi cerna... no neda si pokoj tak rikam znovu ano..... ticho se prohloubilo a najednou se ozvalo jak to, odpovidam protoze jsem Zebra.