Wednesday, June 20, 2018

Auto

Po téměř 3 měsících cestování nastává čas vrátit se na Floridu. Celé 3 měsíce nám  vše vychází jako po drátku . Z Prahy letíme na Floridu do Fort Meyers. Malé letiště na jihu Floridy.
Let máme klidný, cesta ubíhá příjemně.
Po všech formalitách, celních kontrolách  a po vstupním razítku do země, jdeme pro auto. Přece jen bychom se rádi dostali co nejdříve domů. Čeká nás, tedy Standu 400 km jízdy. 
Auto máme předplacené, tak ho jen vyzvednout a hurá domů.
Ouha , ouha, ouha, paní u okénka si řekne o řidičák a platební kartu. A nastává problém, 
Vy nemáte kretiku jen debitní kartu, prohlásila paní s širokým úsměvem, říkáme ano, 
paní vrtí hlavou, tak to vám auto nepůjčíme. Standa protestuje, že ho máme zaplacené. To je možné namítá ta milá víla, ale máte řidičák z Floridy, kdyby jste ho měli z Alabamy tak by nebyl problém.
Nevěřím svým uším. Paní není zlá a myslí to dobře, snaží se nám pomoci a tak se ptá a máte letenku s odletem z Floridy?  Nemohu se na ni zlobit, ale je velmi těžké ji vysvětlit, že jsme právě po 3 měcícich přiletěli domů a na odlet ještě nepomýšlíme. Paní kýve hlavou, nemáte letenku, nemáte kreditní kartu a bydlíte na Floridě, tak to vám tady auto nikdo nepůjčí.
 A opravdu nepůjčil, obešli jsme všechny společnosti , které zde půjčují vozy a stejný výsledek.
Teď každá rada drahá, goodle maps mi radostně oznamuje, že tuhle vzdálenost půjdeme  pěšky týden.
No možná by vám půjčila auto jiná společnost, která nesídlí přímo na lešti , odkazuje nás pán z jednoho okénka, Evidentně se mu nás zželelo.
Obvolávám trpělivě všechny telefonní čísla a výsledek stejný. Až poslední číslo přineslo naději. Hlas na druhém konci, říká ano, půjčujeme auta i na debitní, kartu. Jásám, Předčasně, Příjemný hlas, který přinesl naději spánku ve vlatní posteli a ne na letišti pokračuje.
Musíte mít dva účty od elektřiny a třeba plynu. Uff to abych si doma nechala zavést plyn atˇmohu narentovat auto. Má naděje odplouvá rychleji, než se vynořila. Unaveně se ptám, a ty cestuješ 3 měsíce s ůčty za elektriku v batohu?Hlas odpovídá ne.  Tak vidíš, povzdechnu si. Hlas je neoblomný a nemá slitování, nemáš účty nebude auto. Na druhém konci nastalo ticho .
Zcela v beznaději si jdeme sednout do letištní haly, zde je alespoň klimatizace a velmi  pomalý internet. 
Třeba něco vymyslíme. Letiště je daleko od města, autobusy veškeré žádné, poslední odjel před hodinou, další pojede zítra .  V letištní hale  bude spaní hodně nepohodlné a s naším štěstím to tu  jistě na noc zavřou. Přepadá nás holá beznaděj . Koukám na odletovou tabuli, Let do Dusseldorf odlétá za hodinu. Mám sto chutí koupit na něj letenku a odletět.
Standa  se chytá mé myšlenky a pronáší, tak kupme vratnou letenku, letenku kamkoliv, až narentujeme auto vrátíme ji.
Rozhodným krokem vyrážíme k Spirit airlines. Standa ze sebe souká, prodáváte tady letenky? Je na něm již vidět značné rozčarování. Slečna souhlasně přikyvuje, ja se rychle mísím do hovoru a s novou nadějí v hlase se táží a prodáváte vratné letenky? Slečna nechápavě přikyvuje.
Oba se Standou záříme radostí, Ja nadšeně drmolím, jednu vratnou letenku na zítra, slečna se usmívá a ptá se a kam chcete letět, Moje rychlá odpověd to je jedno kamkoliv ji evidentně vyvedla z kontextu.
Takovou letenku prodat nemohu, kam chcete letět, odpovídám po pravdě , je mi to ůplně jedno, hlavně ať je to vratná letenka.
Po chvíli vysvětlování dostáváme letenku do Chicaga. Loučíme se s tím,že se za chvili vrátíme.
V půjčovně aut jsou spokojení. Máme letenku z Floridy do pryč , 
Dostáváme auto a vítězoslavně jdeme vrátit letenku .
Ano Amerika je zemí nemomezených možností.

Monday, December 18, 2017

A budou vánoce

Standa je v neobyčejně dobré náladě. Potutelně se usmívá. Nesu mu jeho ranní kávu.  
Standa povídá, co by jsi tomu řekla, kdybychom si zašli na oběd ?Už jsme dlouho nikde nebyli.  Trošku se divím, Standa a chce jít do restaurace? Dobrovolně?
U nás přece jen máme pevně rozdělené role a žijeme v dokonalé symbióze. Standa šetří a já utrácím. 
No je před vánocemi, možná začíná být sentimentální, uvažuji.
Standa se drží v ruce nějaký papír a mumlá, no podívej, tady ti řeknou nějaké info a ještě ti dají najíst, tak proč bychom tam nezašli. Ta přednáška nebude tak dlouho .
Koukám na ten kus papíru . Budou pohřbívat veterány. Teda kam až může zajít podnikavost. 
Ono firmy zvou na obědy zadarmo, když něco chtějí prodat. Něco co je hodně drahé a jim se vyplatí ošálit pozornost posluchačů žvancem. Ale prodávat takto pohřeb ?
No business je business. 
Standa říká no, ono je dobré vědět co můžeš dostat zadarmo. Nemyslí tím jen oběd.
Tak 15. prosince v době, kdy všude vládne předvánoční nálada vyrážíme.
V salónku restaurace nás vítá Tony. Pán hodně přes 60 a o něco mladší  kulat'oučký Bob .
Tony začíná přednášku později, čekal více obecenstva, ale jak vidno, mnoho lidí nechce před vánocemi umírat.
Tony vypráví příhody z pohřební služby, své vlastní a snaží se tomu umírání dát trochu humoru. 
Servírka nám přinesla slíbené jídlo. Divím se Standa si dává hranolky. 
Tony nějak intuitivně pochopil, že asi nebudeme nejlepší zákaznici a tak nám nevěnuje moc pozornosti.
Standa si pochutnává na rybě, když si k nám přisedává  Bob. 
Uzká lavice dělá trošku problém jeho bříšku, ale Bob je šikovný a pomalu se zasouvá k nám.
Říkám si tak a bude sranda. Bob začíná řeč jak je dobré si předplatit pohřeb a vybrat si co se nám bude líbit. 
No nevím jak budu hodnotit co se mi bude líbit na mém vlastním pohřbu, ale nechci uvádět Boba do rozpaků a tak se raději věnuji své kávě.
Mimochodem chutná moc dobře a nebude to jen  tím, že je zadarmo. 
Bob trpělivě vypočítává výhody toho když si člověk předplatí předražený pohřeb. Čeká od nás nějakou odezvu a já se opravdu stydím, nevím co na tohle říci. Připadám si jako na prodeji time share (dovolené v letoviscích , dovolená na celý život,.... nejde se toho zbavit)
Pak mne napadá jedna otázka, Bobe, jak to je, když někdo umře v jiné zemi, co pak, přece ho nebudu vozit sem. Vrátíte pak peníze?
 Snažím se dostat na obchodní úroveň. Bob se chvíli udiveně kouká a vypadá, že nerozumí mé otázce. Zoufám asi to bude mým přízvukem.
Po chvíli mlčení Bob ze sebe vyrazí, ale my máme vyšší standart pohřbívání, než kdekoliv jinde na světě.  S tím se nedá hádat.
Abych zakryla trapné mlčení ptám se, Bobe a kolik stojí jenom kremace? Bob říká částku, teď Standovi došel dech a ztuhl úsměv na rtech.
Bob se ptá a co budeš dělat s ostatky? Popravdě říkám, dám do kokosu a vysadím nad němi strom, no není to krásná předvánoční konverzace?
 Bob váhá dělám si srandu nebo to myslím vážně, prodá nebo neprodá?
Standa mi pomáhá, a pronáší. Bobe to opravdu kremace stojí toliko. Bob přikyvuje, a hned dodává, no ale můžeš si ji předplatit na splátky.
Vytahuje papír a tužku, a chce psát smlouvu. Nechce se mi věřit, že tohle by byl můj vánoční dárek od Standy.
Standa však říká, víš Bobe ono je to fakt moc drahé, víš co, jestli to stojí tolik tak já jsem se rozhodl, že nebudu umírat.
Chudák Bob, 
Odcházíme z restaurace. Standa se na mne spiklenecky podíval. Ale že to jídlo bylo dobré.
A tak nám nastal čas vánoční.


Thursday, April 13, 2017

Vylet na motorce

Již několik dnů si užíváme na malebném ostrově Phu  Quock.
Neni to poprvé , co jsme sem přijeli.  Ale je to poprvé,  co jsme se rozhodli vyrazit po ostrově na motorce .
Přece  jen je to odvážné  rozhodnutí. Ráno si jdeme půjčit motorku.  Slečna  nam krásný červený stroj ukazuje.  Ja se tvářím dost vyplasené.  Standa asi také  nevypadá moc sebejiste.  Divenka se na nej dlouze zkoumave zadivala a pta se. Uz jsi na tom někdy jel. Standa se ani nezardi a souka ze sebe . No loni .
Moc nam nevěří a motorku nam přece jen svěřuje.  
Vyrážíme.  Neujedeme ani 50 m a Standa rázně  najizdi na chodník.  Mladenec jehož  směrem se ritime nevěřícně uskakuje. 
Ufff minuli jsme ho. Vyjizdime na hlavni cestu . Tachometr ukazuje rychlost jako bychom  stali.  Standa projevuje radost malého  kluka a přidává na rychlosti. Tachometr se ani nehnul . Ze Standy cisi detska radost . Ja se hruzou zmensuji . Vse jde krásné , cesta je poloprazdna . Ufff kruhovy objezd . Standa nepribrzdi . Motorku nakloni a ja se nahnu na druhou stranu . Jedeme rovne do oblouku . Standa rve něco  ve smyslu , že  ho chci zabít.  Ja namitam . Vzdyt ridis ty . Dalsi kruhový oblouk uz jede pomalu a syčí  něco  v tom smyslu, že  nas predejde kulhava starena. 
Naše první zastavení  Coconut tree prison . 

Misto strašně smutné historie. Kde byli mučení vezni nejdrive za francouzske okuoace pozdeji za vietnamské  války.  Strašně  smutné  memento lidske zrudnosti odehrávající  v nedavne minulosti avšak praktikami pripominajici hluboky středověk. 
Prošli  jsme rychle  a chceme jet dále.  Nasedneme na motorku. Standa otočí klíčkem a nic . Znovu a nic . Po hodne chvíli  k nam přišel mistni a ukazuje Standovi,  že musí  zvednout podstavec. Ufff motorka zaburacela a my můžeme  jet dále.  Místní  se smějí.  
Naše druhé  zastavení  Sao Bai pláž.  Zde musime kus po prašné  cestě.  Standa ma smrt v očích.  Motorka poskakuje , naskakuje.  Jede pomalu.  To se mi libi a tak si nestěžuji.  Standa však  si opět  lkvi .  Ze sedim jak pytel brambor. Ze se se mnou  nedá  jen. Nechapu proč  mu vadilo, že  se naklanim dozadu.

Pláž to je opravdu krásná,  jako z pohádky.  Zlaty písek,  průzračné blankytně modré moře .Mírné vlnky omyvaji břeh . Stavnate palmy lemují pláž.  Vše je jak z krásné pohlednice. Kdyby tu nebyly odpadky , řekla  bych, že  jsem se ocitla v ráji. 
Možno zde zakoupit kraby, malé žraloky . Ja se spokojuji s ledovou kávou s mlékem.  Pomalu ji pocucavam a nadechuji do sebe ten neskutečně krásný výjev. 
Rozhodli jsme se vrátit a podivat se do Duong Duong . 30 km zpet nam ubiha rychle. Sice jsme se mestu chteli vyhnout. Přece  jen mistni berou červenou jen jako přátelské doporučení k zastavení a velmi rádi  jezdi v protisměru.  Na to si netroufáme. Ale je poledne ,všichni  spí.  Hrdinně vyjíždíme do ztichleho města.  



Chrám  s majakem , pohled na barevné rybářské lodi. Jsem ráda,  že  jsme se sem zastavili. 


Poloprázdné  cesty nam dodaly odvahu a Standa si troufl zajet i na tržiště.  Přece  jen meloun a ovoce je pohodlnější odvést na motorce  než  nest 5 km v ruce.
Kdyz jsme vratili motorku . Nadšeně  se divam do mapy ostrova a říkám.  Jeste jeden den si můžeme  pujcit motorku a jet na druhý  konec ostrova.  Standa usrkuje piva a cedi mezi zuby. Ty si vezmeš  taxika. Nejsem sebevrah

Thursday, February 16, 2017

V mém věku

Člověk si nerad připouští věk . Vždyť sám před sebou se vlastně nemění . 
Pořád je schopen dělat blbostí ,a pořád si říká vždyt´ ještě stále se umím chovat ztřestěně .
Často se smějí Standovi ,když mu začínají chodit na Floridě poutače a dopisy o výhodnosti tohoto či  onoho kolečkového křesla ,těchto či jiných naslouchadel ,Nejbrutálnějíi mi však přijde pozvánka na oběd od pohřební služby ,která nám chce vysvětlit proč zrovna u ní kremace je ta nejideálnější.
No prostě americká společnost je velmi vynalézavá ,jak člověku připomenout ,že  stárne . No kdyby si toho třeba náhodou nevšiml v zrcadle .
Ale zjistila jsem že i padesátka začíná být věkem ,kdy okolí dává najevo hele už jsi taky ve věku .
Děje se to zatím jen u lékařů . Když mi můj gynekolog vysvětloval ,že  mé potíže již mohou souviset ,řekl to velmi opatrné a citlivě, s věkem . Shovívavě  jsem se usmála . Mému gynekologovi je přes 70,co mi ten bude povídat o věku  ?
Avšak návštěva u mladé lékařky může mít za následek  těžkou depresi. 
Taková nevinná otázka ,měla jste mrtvičku ? Paní doktorko, v mém věku ? Táži  se zcela zděšeně . Pokývne mlčky hlavou a následuje věta . Prodělala jste někdy infarkt ? Mě oči  se rozšíří v širokém údivu a soukám ze sebe . Paní doktorko v mém věku ?
Zase bezeslova pokýve hlavou . Následuje otázka . Jaké prášky berete ?  Odpovídám žádné . . Mhhh ve vašem věku ?
Pořádně se na tu lékařku podívám a teď mi připadá ještě mladší než prvně . Nebo já si připadám najednou o hodně starší ?
No nějak to bude . 
Když mi v tramvaji mladík uvolnil místo... ano v prvním momentě jsem byla ráda . Kniha se ve stoje za jízdy  čte velmi špatně . Ale pak mi to došlo . V duchu  jsem se nazlobila ,v mém věku a už mne pouští sednout ?
Usměji se a říkám děkuji . Tetka jen si sednete já rád postojím. Koukám na něj . Jaká tetka ? Co si to ten nevychovanec dovoluje ?  Jak nevychovanec, vždyť mne pustil sednout ?!
Do výtahu nastupují se sousedem starousedlíkem . Je to už takový děda, nohama jen šourá . Usměje se na mne a říká na návštěvě holčičko? Ty vypádaš porad tak mladince .
Nejdřív mi to zalichotilo . Pak jsem si uvědomila ,ze to možná myslel vážně . Byl bez brýlí . 


Vystupují s výtahu nálada se mi podstatně zvedla . Už jsem zase omládla  . Jaká je to výhoda vzít si o hodně staršího manžela . Pořád pro něj zůstanu mladá :)

Thursday, February 9, 2017

  Víš proč nemám televizi ? O zábavu se mi starají sousedí .

Jeden soused prodával druhému kradenou motorku.  Nějak se nedohodli a jejich komunikace sla špatně .  Jeden z nich asi měl dlouhé kořeny předků v americké historii a tak se jal řešit problém po americku . Vytáhl pušku . Namířil a vystřelil . Jednou ,podruhé ,potřetí ..... no znal heslo opakování matka moudrosti . Až na 14 výstřel zasáhl prodejce do nohy . Na krátkou vzdálenost celkem výkon . Mohl by už jít na olympiádu ve střelbě .

Samozřejmě ,ze se mi za jeho výkon dostalo pořádného ocenění a vede k do síně slávy . Mluvilo se o nem v televizi ,psali o nem noviny a zmínky proběhly internetem . Vzali ho za odměnu do zařízení kde dostává zadarmo stravu ,lékaře ..... avšak po týdnu uz byl zpět doma . Rozhodčí soudce asi usoudil ,ze jeden zásah ze 14 výstřelu není dostačující a tak ho poslal domů ještě trénovat .

Vzal si slova soudce k srdci a chodí teď pravidelně trénovat . Střílí do stromu   . Každý den tam nacházíme plno vystrilenych nabojnic a soudě podle oribyvajicich der ve stromě ,asi se tréninkem lepší .

Ono dostat takové ocenění jako stravu zadarmo a lékaře zadarmo není k zahození   před nějakým časem psali v novinách o pánovi,který začal páchat trestnosti aby se dostal do takového zařízení   byl to dopisovat slušný a pověstný člověk . Když se ho ptali ,proč začal žít život na ostré hraně ,usmál se a řekl  potřebuji operaci a to je jedný způsob jak ji mít zadarmo .

Lidská vynalézavost nezná hranice

Ještě ze jsme stále hravi

Thursday, October 6, 2016


Lidová tvořivost našich politiků

Opět přišel čas voleb. Mám tuto dobu velmi ráda. Člověk ani nemusí utrácet peníze za humorné časopisy. Groteskní slogany na nej vyskakuji z každého rohu . Každé volby se podivují nad lidovou tvořivosti našich politiků. Možná to jednou bude pojmenováno jako samostatný slovesny žánr a děti se budou nejslavnější výroky učit ve škole.


Jak je krásné, když jsou naší politici ve vzájemné shodě 
Zajímavé je ,když se naši politici zabývají geografickými otázkami. Ještě , že máme české dráhy, které jsou ochotné splnit jakekoliv přání.



Najdou se však také takoví kandidáti, kteří se inspirovali  bájí o Ikarovi.


Ovšem je vidět, že strana neni až tak jednotná. Přece jen kolega ma trošku obavy . 

Jini politici vědí kam patří.


Zajímavé jsou i jiné názory politiků.
A jak na to ?

 ANO má lepší řešení jak tohoto cíle dosáhnout

Jiná hlava jiný nápad ,jak řešit situaci .



I toto nám přinášejí letošní volby.



Tak a nastává 


Jsem zvědavá jak politici budou rušit sami sebe :))

A tak ,když potkávám tento plakát tak si říkám ano 
Vime jak na to!!!
Budeme udržovat trávníky.

A chcete-li opravdu něco udělat pro okoli zde je řešení