Již několik dnů si užíváme na malebném ostrově Phu Quock.
Možno zde zakoupit kraby, malé žraloky . Ja se spokojuji s ledovou kávou s mlékem. Pomalu ji pocucavam a nadechuji do sebe ten neskutečně krásný výjev.
Neni to poprvé , co jsme sem přijeli. Ale je to poprvé, co jsme se rozhodli vyrazit po ostrově na motorce .
Přece jen je to odvážné rozhodnutí. Ráno si jdeme půjčit motorku. Slečna nam krásný červený stroj ukazuje. Ja se tvářím dost vyplasené. Standa asi také nevypadá moc sebejiste. Divenka se na nej dlouze zkoumave zadivala a pta se. Uz jsi na tom někdy jel. Standa se ani nezardi a souka ze sebe . No loni .
Moc nam nevěří a motorku nam přece jen svěřuje.
Vyrážíme. Neujedeme ani 50 m a Standa rázně najizdi na chodník. Mladenec jehož směrem se ritime nevěřícně uskakuje.
Ufff minuli jsme ho. Vyjizdime na hlavni cestu . Tachometr ukazuje rychlost jako bychom stali. Standa projevuje radost malého kluka a přidává na rychlosti. Tachometr se ani nehnul . Ze Standy cisi detska radost . Ja se hruzou zmensuji . Vse jde krásné , cesta je poloprazdna . Ufff kruhovy objezd . Standa nepribrzdi . Motorku nakloni a ja se nahnu na druhou stranu . Jedeme rovne do oblouku . Standa rve něco ve smyslu , že ho chci zabít. Ja namitam . Vzdyt ridis ty . Dalsi kruhový oblouk uz jede pomalu a syčí něco v tom smyslu, že nas predejde kulhava starena.
Naše první zastavení Coconut tree prison .
Misto strašně smutné historie. Kde byli mučení vezni nejdrive za francouzske okuoace pozdeji za vietnamské války. Strašně smutné memento lidske zrudnosti odehrávající v nedavne minulosti avšak praktikami pripominajici hluboky středověk.
Prošli jsme rychle a chceme jet dále. Nasedneme na motorku. Standa otočí klíčkem a nic . Znovu a nic . Po hodne chvíli k nam přišel mistni a ukazuje Standovi, že musí zvednout podstavec. Ufff motorka zaburacela a my můžeme jet dále. Místní se smějí.
Naše druhé zastavení Sao Bai pláž. Zde musime kus po prašné cestě. Standa ma smrt v očích. Motorka poskakuje , naskakuje. Jede pomalu. To se mi libi a tak si nestěžuji. Standa však si opět lkvi . Ze sedim jak pytel brambor. Ze se se mnou nedá jen. Nechapu proč mu vadilo, že se naklanim dozadu.
Pláž to je opravdu krásná, jako z pohádky. Zlaty písek, průzračné blankytně modré moře .Mírné vlnky omyvaji břeh . Stavnate palmy lemují pláž. Vše je jak z krásné pohlednice. Kdyby tu nebyly odpadky , řekla bych, že jsem se ocitla v ráji.
Rozhodli jsme se vrátit a podivat se do Duong Duong . 30 km zpet nam ubiha rychle. Sice jsme se mestu chteli vyhnout. Přece jen mistni berou červenou jen jako přátelské doporučení k zastavení a velmi rádi jezdi v protisměru. Na to si netroufáme. Ale je poledne ,všichni spí. Hrdinně vyjíždíme do ztichleho města.
Chrám s majakem , pohled na barevné rybářské lodi. Jsem ráda, že jsme se sem zastavili.
Poloprázdné cesty nam dodaly odvahu a Standa si troufl zajet i na tržiště. Přece jen meloun a ovoce je pohodlnější odvést na motorce než nest 5 km v ruce.
Kdyz jsme vratili motorku . Nadšeně se divam do mapy ostrova a říkám. Jeste jeden den si můžeme pujcit motorku a jet na druhý konec ostrova. Standa usrkuje piva a cedi mezi zuby. Ty si vezmeš taxika. Nejsem sebevrah
No comments:
Post a Comment